MANILKARA ZAPOTA (L.) P. Royen – zapota obecná

Syn.: Achradelpha mammosa (L.) O. F. Cook, Achras breviloba (Gilly) Lundell, Achras calderonii (Gilly) Lundell, Achras conzattii (Gilly) Lundell, Achras coriacea Lundell, Achras dactylina Lundell, Achras gaumeri (Gilly) Lundell, Achras latiloba Lundell, Achras lobulata (Lundell) Lundell, Achras lucuma Blanco, Achras mammosa L., nom. illeg., Achras meridionalis (Gilly) Lundell, Achras occidentalis Cels ex Ten., Achras paludosa Lundell, Achras petenensis (Lundell) Lundell, Achras rojasii (Gilly) Lundell, Achras sapatilla J. Paul et W. Arnold, Achras sapota L., Achras striata (Gilly) Lundell, Achras tabogaensis (Gilly) Lundell, Achras tainteriana Lundell, Achras tchicomame Perr., Achras verrucosa Stokes, Achras zapota L., Achras zapotilla (Jacq.) Nutt., Calocarpum mammosum (L.) Pierre, Calospermum mammosum (L.) Pierre, Gambeya mammosa (L.) Pierre, Lucuma mammosa (L.) C. F. Gaertn., Lucuma zapota (L.) Urb., Manilkara achras (Mill.) Fosberg, Manilkara breviloba Gilly, Manilkara calderonii Gilly, Manilkara conzattii Gilly, Manilkara gaumeri Gilly, Manilkara grisebachii (Pierre) Dubard, Manilkara meridionalis Gilly, Manilkara rojasii Gilly, Manilkara striata Gilly, Manilkara tabogaensis Gilly, Manilkara zapotilla (Jacq.) Gilly, Manilkariopsis lobulata Lundell, Manilkariopsis meridionalis (Gilly) Lundell, Manilkariopsis petenensis Lundell, Manilkariopsis rojasii (Gilly) Lundell, Manilkariopsis striata (Gilly) Lundell, Manilkariopsis tabogaensis (Gilly) Lundell, Mimusops grisebachii Pierre, Nispero achras (Mill.) Aubrév., Pouteria mammosa (L.) Cronquist, Sapota achras Mill., Sapota zapotilla (Jacq.) Coville ex Safford, Vitellaria mammosa (L.) Radlk.
Česká jména: zapota obecná (Presl 1846)
Čeleď: Sapotaceae Juss. – zapotovité

Manilkara zapota

Rozšíření: Pochází ze Střední Ameriky. Původní areál lze nyní obtížně určit, pravděpodobně zahrnuje nejteplejší a nejvlhčí části jižního Mexika, Belize, Guatemaly, Hondurasu a snad i nikaragujského pohraničí. Odedávna se pěstuje v celé tropické Střední Americe i na ostrovech v Karibiku, v současnosti se pěstuje i v tropech Starého světa.

Ekologie: Původní výskyt je vázán na stálezelené nížinné tropické lesy v nadmořských výškách do 500 m.

Popis: Pomalu rostoucí statný stálezelený mléčící strom, dorůstá výšky 30 m i více; borka je šedá, vertikálně rozpraskaná; letorosty jsou krátce plstnatě chlupaté, později olysávají. Listy jsou střídavě uspořádány na koncích větví, jsou tuhé, podlouhlé, 6–15 cm dlouhé a 2–5,5 cm široké, s 15–29 páry žilek, na líci lysé a lesklé, na rubu krátce plstnaté a olysávající, na bázi zúžené nebo zaokrouhlené, celokrajné, na vrcholu špičaté nebo až hrotité, méně často tupé až zaokrouhlené; řapík je 1–2,3 cm dlouhý. Květy jsou jednotlivé, oboupohlavné, na plstnatých stopkách 0,8–2 cm dlouhých; kališní lístky tvoří 2 trojčetné kruhy, jsou volné, 6–9 mm dlouhé, vně plstnaté; koruna je trojčetná, válcovitá, obvykle v dolní polovině srostlá, 8–11 mm dlouhá, bílá, cípy jsou vejčité, jednoduché nebo rozdělené na 3 laloky; tyčinek je obvykle 6, kratších než koruna, dále je přítomno 6 staminodií; semeník je svrchní, s 6–12 pouzdry. Plod je vejcovitá nebo kulovitá hnědavá bobule 3–4(–8) cm v průměru, na vrcholku s dlouho vytrvávající čnělkou; obsahuje 2–10 semen.

Využití: Strom dává mnohostranný užitek. Jeho dřevo je velmi husté a těžké a hodí se pro výrobu pražců, na nábytek, topora i parkety. Přezrálé plody jsou považovány za cenné ovoce, mají velmi sladkou dužninu (nevyzrálé jsou naopak velmi trpké). Ohromný význam má ovšem i latex, který se získává nařezáváním borky; po rafinaci je z něj surovina pro výrobu žvýkaček (k tomuto účelu se získává i z dalších příbuzných druhů, např. Manilkara chicle). Žvýkali jej už předkolumbovští obyvatelé Střední Ameriky, Mayové i Aztékové.

Poznámka: O tomto ovoci se zmiňuje již Presl (1846): „Ovoce svíží nemůže se jísti, anobrž musí se nechati uležeti, aby zhniličelo, pak jest náramně lahodno, takže mnozí mu dávají předek před ananasem. Kůru hořkou a tvrdou (Cortex sapotae) potřebují v Americe na místo chyny, a semeno hořké (Grana sapotillae) proti nemocem kožním.“ Sám jsem učinil zkušenost, že nezralé plody jsou odporné nejen pro trpkost, ale také kvůli náramně lepivému latexu.

Manilkara zapotaManilkara zapota
Manilkara zapota
Manilkara zapota
Manilkara zapota
Manilkara zapota

Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 3. 2. 2011 (Seychely, ostrov Mahé) a Jindřiška Vančurová, dne 9. 2. 2015 (Guatemala, Laguna Lachuá).