Syn.: Agaricus scorodonius Fr., Gymnopus scorodonius (Fr.) J. L. Mata et R. H. Petersen, Chamaeceras scorodenius (Fr.) Kuntze, Marasmius scorodonius (Fr.) Fr., Mycetinis scorodonius (Fr.) A. W. Wilson var. scorodonius Fr.
Česká jména: špička česneková (Antonín 2006)
Slovenská jména: tanečnica orešcová (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Marasmiaceae Roze ex Kühner – špičkovité
Rozšíření: Druh je znám z Evropy a Severní Ameriky.
Ekologie: Vyrůstá dosti hojně v červnu až říjnu, zvláště po dešti, nejčastěji ve skupinách na opadu, kůře, v trávě, na zbytcích jehličí na okrajích lesů.
Popis: Klobouk má průměr 1–3 cm, je polokulovitý, široce vyklenutý, později rozprostřený až zvlněný, má žlutohnědou až červenavě hnědou barvu, postupně vybledávající, povrch je poněkud svraštělý. Lupeny připojené nebo téměř volné, řídké, bělavé. Třeň 1,5–6 cm vysoký, 1–3 mm tlustý, válcovitý nebo stlačený, žlutobílý na vrcholu, tmavě hnědý u báze, suchý, hladký, lesklý, křehký. Vůně a chuť česneková. Výtrusný prach bílý, výtrusy elipsoidní, hladké, 7–10 × 3–5 µm velké.
Záměny: Je dobře rozlišitelná podle nápadné česnekové vůně. Další s druh česnekovou vůní špička česnekovonná (Marasmius prasiosmus) roste pozdě na podzim na odumřelém listí a má světlejší, méně rohovitý třeň s plstnatou bází. Špičku česnekovou může připomínat i drobnější špička žíněná (Marasmius androsaceus), která je bez vůně, a špička provrtaná (Micromphale perforans), zapáchající jako hnijící zelí.
Využití: Je jedlá, může být použita jako koření. Dá se dobře sušit, usušená si udržuje vůni.
Fotografováno ve dnech 1. 8. 2010 (Česko, Plzeňsko) a 31. 7. 2011 (Roztoky).