Syn.: Melissa graveolens Host
Česká jména: meduň lékařský (Opiz 1852), meduňka lékařská (Kubát 2002)
Slovenská jména: medovka lekárska (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Lamiaceae – hluchavkovité
Rozšíření: Původní ve Středozemí a Přední Asii. Zplanělá i v severněji položených oblastech Evropy, v Makaronésii i Severní a Jižní Americe. U nás často pěstovaná jako léčivka a nektarodárná plodina, která občas zplaňuje.
Ekologie: U nás upřednostňuje těžší, živné půdy a slunné polohy, v tužších zimách vymrzá. Na jihu roste na rumištích, podél cest, na místech narušených člověkem, dává přednost mírně přistíněným stanovištím. Kvete od června do srpna.
Popis: Aromatická, vytrvalá, bohatě větvená bylina vysoká 30–80 cm. Listy jsou řapíkaté, vstřícné, eliptické, zubaté. Navzájem oddálené lichopřesleny tvoří 4–12 květů. Kalich je dvoupyský, horní pysk je trojcípý, dolní dvoucípý. Koruna je bílá, také dvoupyská. Plodem je tvrdka.
Využití: Jako léčivka, pastva pro včely a v kuchyni za čerstva pro svou citrusovou vůni do míchaných nápojů a ovocných salátů, průmyslově také k extrakci silice. Patří k nejpřednějším léčivým rostlinám současnosti, neboť je účinná a snadno pěstovatelná. Sbírá se list (nať) zásadně před květem, sušíme rychle při nízké teplotě (ne na slunci). Hlavní léčivou složkou jsou silice (citral, geraniol). Meduňka celkově uklidňuje, je nenahraditelná jako sedativum, při psychoneurotických potížích (funkční poruchy), při nespavosti, při nadměrné sexuální dráždivosti apod. Dále je vhodná pro zklidnění křečí v trávicím traktu, při nadýmání, pro podpoření chuti k jídlu. Nově se uznávají protivirové účinky, zvláště u herpesvirů (opary). Tradičně se používá vnitřně výluh samostatně nebo ve směsi, hlavně s kozlíkem a chmelovými šišticemi.
Fotografováno dne 9. 7. 2009 (Česko, Praha-Krč).