Syn.: Origanum heracleoticum L., Origanum viridulum Martrin-Donos, Origanum vulgare subsp. viride (Boiss.) Hayek, Origanum vulgare var. viride Boiss.
Čeleď: Lamiaceae – hluchavkovité
Rozšíření: Tento poddruh se vyskytuje od Francie přes Itálii, Balkán a Turecko, jižní a střední Asii až po východní pobřeží Číny a Tchaj-wan.
Ekologie: Roste na různých, většinou sušších stanovištích, v garrigue, borových lesících, úhorech, při okrajích cest nebo na zdech.
Popis: Vytrvalé, do 40 cm vysoké byliny s dřevnatějícími oddenky. Lodyha je přímá, čtyřhranná, krátce chlupatá, v horní části větvená. Listy jsou vstřícné, krátce řapíkaté, s čepelí vejčitou, do 4 cm dlouhou, oboustranně řídce přitiskle chlupatou. Květenství je tvořeno na vrcholu lodyhy nahloučenými krátkými lichoklasy a hlávkami. Květy jsou přisedlé, s úzce nálevkovitým kalichem. Koruna je dvoupyská, čistě bílá, dolní pysk trojlaločný. Tyčinky jsou vyniklé z korunní trubky. Plodem je tvrdka. Kvete od července do září.
Poznámka: V rámci eurasijského areálu je rozeznáváno šest poddruhů dobromysli obecné, které jsou dále značně variabilní. Jedná se o významné nektarodárné rostliny. Stejně jako u dalších poddruhů je sušená nať využívána jako léčivka i jako koření. U nás rostoucí poddruhy dobromysli obecné se na první pohled liší růžovofialovou korunou.
Fotografováno dne 27. 8. 2009 (Francie, Les Salles sur Verdon, travnatá mez).