Syn.: Valeriana sibirica L., Valeriana ruthenica Willd., Patrinia ruthenica Juss., Patrinia coronata Fisch. ex Dietr., Fedia sibirica (L.) Gaertn., Fedia ruthenica Ledeb., Valerianella lutea Moench
Čeleď: Caprifoliaceae – zimolezovité
Rozšíření: Rozsáhlý areál druhu vybíhá z altajské, tuvské, irkutské a dahurské Sibiře k pobřeží Ochotského moře, odtud na Hokkaidó, Sachalin a Kurily, k severu do Krasnojarska, Jakutska, Magadanska, na Kamčatku a Čukotku, k jihu přes Mongolsko do přilehlých čínských území a Chej-lung-ťiangu. Disjunktní západní lokality jsou známy z jižního Uralu.
Ekologie: Roste na kamenitých horských stepích a suchých skalnatých svazích, ve štěrkových náplavech potoků, z pahorkatin vystupuje k 1800 m nadmořské výšky do hor. Diagnostický druh řady společenstev v xerofilních křovinách třídy Ulmetea pumilae, častý též v asociacích svazu Thymion gobici v kamenitých středoasijských stepích třídy Cleistogenetea squarrosae, a v severních polohách i ve svazu Dryadion oxyodontae v návětrných silikátových tundrách třídy Alchemillo-Campanuletea. Hemikryptofyt. Kvete v červnu a v červenci.
Popis: Vytrvalá bylina se silným, temně hnědým, kaudikálně větveným kořenem, za květu až čtvrt metru vysoká. Listy v přízemní růžici, přetrvávající dlouho po odkvětu, jsou podlouhle obvejčité, řapíkaté, lysé nebo roztroušeně pýřité, nasivělé, do 10 cm dlouhé, téměř celokrajné nebo víceméně peřenosečné s dvěma až třemi páry téměř lineárních laloků. Lodyhy s jediným párem listů (i ten ale často chybí) jsou oděny chlupy ve dvou protistojných řadách a nesou vrcholičnatá květenství, podpíraná zákrovem z peřenosečných listenů a odvětvující do dvou až čtyřech párů postranních odvětvení. Květy v paždí drobných vejčitých nebo obvejčitých brakteol jsou srostloplátečné, s pětizubými kalichy, se žlutými, nálevkovitě zvonkovitými, pětilaločnými korunami a čtyřmi vcelku nevýrazně dvoumužnými tyčinkami. Plod je nažka s přetrvávajícími kališními zoubky, okřídlená srůstem s podkvětní brakteolou, po odkvětu dorůstající bezmála centimetrové délky a obvykle červenající.
Využití: Nálev z kořene obsahuje až osm procent olejné složky (z toho desetinu představují éterické oleje) a v ruském a mongolském lidovém léčitelství se užívá jako sedativum. Snižuje také krevní tlak a předepisuje se při srdečních neurózách. V asijském kosmetickém průmyslu se extrakt z kořenů přidává do šamponů a sprchových gelů.
Poznámka: Druh sbíraný roku 1735 v burjatských horách Johannem F. Gmelinem a označený jako “Valeriana lutea, humilis“ popsal čtyři roky poté tehdy už v Sankt Petěrburgu působící Johann Amman. O dvě desetiletí později jej Philip Miller dokládal ze zahrad londýnských a uppsalských. Později byl ale v důsledku mylného vyobrazení v proslulém Botanical Magazine dlouho v evropských zahradách zaměňován se vzrůstnou Patrinia rupestris, sbíranou v témže regionu Peterem S. Pallasem. Na pohled jsou oba druhy podobné, poslední však kvete v podzimních měsících a přízemní listy, v této době už odumírající, nahrazuje až deseti páry listů lodyžních.
Fotografováno dne 13. 6. 2023 (Mongolsko, Ulaanbaatar, Čingeltej Düüren, 1660 a 1740 m).