Syn.: Notelaea excelsa (Aiton) Webb et Berthel., Olea excelsa Aiton, Olea maderiensis Steud., nom. inval.
Čeleď: Oleaceae Hoffmanns. et Link
Rozšíření: Pochází z Madeiry a Kanárských ostrovů: vyskytuje se na ostrovech Fuerteventura, Gran Canaria, Tenerife, La Gomera, La Palma a El Hierro. Na Azorských ostrovech roste příbuzný druh Picconia azorica.
Ekologie: Jedna z typických dřevin makaronéských lesních porostů s dominujícími vavřínovitými dřevinami (laurisilva), nejčastěji roste v kamenitých roklích a na okrajích skal. Dává přednost subtropickému klimatu a místům ovlivněných pravidelnými mlhami pocházejícími z pasátové oblačnosti.
Popis: Stálezelený strom, dorůstá výšky 10–18 m; borka je světlá, letorosty jsou hladké, bez šupin. Listy jsou vstřícné, krátce řapíkaté, čepel je vejčitá až kopinatá, 4,5–13 cm dlouhá a 1–5,5 cm široká, kožovitá, lysá, tmavozelená a lesklá, na bázi klínovitá, celokrajná, slabě podvinutá, na vrcholu tupě špičatá, řidčeji až krátce hrotitá. Květenství jsou úžlabní řídké hrozny 1–5 cm dlouhé, tvořené 6–12 květy; listeny vejčité, jsou 4–10 mm dlouhé, hustě chlupaté, opadavé; kališní cípy jsou 4, trojúhelníkovité, asi 2,5 mm v průměru; koruna je ploše rozložená, o průměru asi 6 mm, korunní cípy jsou kopinaté, bílé; tyčinky jsou 2; semeník je svrchní. Plodem je černomodrá elipsoidní vysýchavá peckovice 1–2 cm dlouhá.
Záměny: Dřeviny makaronéských vavřínových lesů jsou zejména ve sterilním stavu velmi podobné a jejich rozlišení může činit obtíže. Tento druh se ale rozezná snadno: od všech ostatních se odlišuje vstřícným postavením listů.
Fotografovala Alena Vydrová, ve dnech 19. a 22. 4. 2018 (fotografované rostliny pocházejí z kultury – Španělsko, Katalánsko, Barcelona, El Jardí Botànic de Barcelona).