Syn.: Agaricus pulmonarius Fr., Pleurotus araucariicola Singer, Pleurotus ostreatus f. pulmonarius (Fr.) Pilát
Čeleď: Pleurotaceae Kühner – hlívovité
Rozšíření a ekologie: Najdeme ji v květnu až listopadu v listnatých a smíšených lesích, parcích, zahradách a alejích. Vyrůstá v trsech na živém i odumřelém dřevu listnatých stromů, zvláště buků, topolů, vrb, osik, jeřábů a třešní. Místy se objevuje hojně.
Popis: Klobouk je široký 5–15 cm, v mládí je sklenutý, lopatkovitý, později má tvar lastury až vějíře s potrhaným okrajem. Hladký a lysý povrch má bělavou nebo krémovou barvu, ve stáří až šedohnědou. Lupeny sbíhají hluboko na třeň, jsou vysoké, pružné, bělavé až krémové, ve stáří žloutnou. Třeň je výstřední nebo boční, 2–6 cm dlouhý, bělavý, bývá dole plstnatý. Z jednoho třeně může vyrůstat více klobouků. Dužnina klobouků je v mládí bílá, pružná, šťavnatá s moučnou vůní a nasládlou chutí, později žloutne a je tuhá. Výtrusný prach je bělavý s fialovým odstínem.
Záměny: Je podobná hlívě ústřičné (Pleurotus ostreatus), která má tmavší šedohnědý klobouk a roste na podobných místech, ale spíše v chladných měsících.
Využití: Je to jedlá, velmi chutná houba a podobně jako hlíva ústřičná má i dietetické a léčivé účinky. Obsahuje glukany, které posilují imunitní systém, působí příznivě při úpravě krevního tlaku, cukrovky, mají antialergické a radioprotektivní účinky, využívají se při léčbě rakoviny. Dá se pěstovat i uměle. Výtrusy hlívy plicní mohou působit jako alergen.
Fotografováno dne 2. 8. 2008 (Česko, Vrátenská hora).