ZAJÍMAVOSTI

Když jsem v jednom anglickém zahradnickém článku našel, že Dicentra spectabilis, která by měla být řazena podle molekulárně genetických dat do samostatného rodu Lamprocapnos jako Lamprocapnos spectabilis (L.) T. Fukuhara, má synonymum Manypeeplia upsidownia, vůbec mi nedošlo, že se jedná o žert a dokonce jsem v IPNI hledal, kdo že tento druh popsal.

Číst dál

Není pochyb o tom, že rostliny dokáží reagovat na hudbu. Přitom vůbec nemusí jít jen o pokusy Dorothy Retallackové až z druhé poloviny minulého století, vždyť ohromující zprávu o vlivu hudby na rostliny máme dokonce už ze starověku.

Číst dál

Na to řekl prorok: „Odhal své cherubíny a pojďme spolu k soudu a ukaž mi, jak vypadá soudný den.“
I řekl Bůh: „Odbočil jsi, Ezdráši. Den soudu je takový den, kdy na zemi neprší, a onoho večera dochází k slitovnému rozsudku.“
– Zjevení Ezdrášovo 27.

Číst dál

…ten kat byl hodný v neděli
kdy nevěší se lidé ani prádlo
oprátku domů nosíval
a předělával vnukům na švihadlo
— Jan Skácel: Oříšky pro černého papouška

Číst dál

What if you slept?
And what if, in your sleep, you dreamed?
And what if, in your dream, you went to heaven and plucked a strange and beautiful flower?
And what if, when you awoke, you had the flower in your hand? Ah, what then?
— Samuel Taylor Coleridge (1772–1834)

Číst dál

Není vůbec málo rostlin, které podle pověstí vyrostly z lidských slz. Jistě si snadno vzpomenete na dobře známý hvozdík kartouzek. Právě pro tento druh hvozdíku se kdysi používalo dojemné lidové jméno „slzičky Panny Marie“ (D. Sloboda 1852), jeho čistá rudá barva totiž věrně odpovídala prolitým krvavým slzám boží matky.

Číst dál

Není to vlastně jedna bylina, ale hned několik. Nejčastěji se jich jmenuje sedm, výčet těch sedmi však není nijak stálý a i tentýž člověk jmenuje hned tu, hned jinou bylinu. Všechny jsou malé, jednotlivě rostoucí (jinak by to nebyl sedmikvítek; nehodí se mluvit o trsech sedmikvítku), se zřetelnými květy jasných, ale ne zářivých barev. Nikdy nešíří těžké, omamné vůně; voní většinou jen slabě, prchavě. Jsou to takové zdravé bylinky, jako léčivé koření však nikdy oblíbeny nebyly. Na to jsou příliš jasné.

Číst dál

Objevuje se koncem jara, na přelomu května a června, kdy jsou večery už docela teplé a rána ještě chladná. Vykvétá za jasných nocí na vlhkých lukách. Louka leží nepohnutě ve chvějivém měsíčním světle, sama tmavá, jen mokré ohnuté hřbety trávy odrážejí něco svitu; hluboké, nerušené ticho, od řeky nebo z rákosí se rozlézá chlad, za vodou tmavá postava koně, okraje louky zavěšeny v zářivé mlze: střechýle po jednom zřetelně vystupují z trávy, stojí zpříma, jednotlivě, jako čepele zbraní na stráži, jako bledé svíce. Chladu, ve kterém tu střechýle vyrůstají, se nikdy úplně nezbaví: zůstává po celý rok jak ve vodě, která vzlíná podél jejich oddenků, tak v chladném světle, které stále vychází z jejich bledých, ale zřetelných barev.

Číst dál

Na počátku světa, když ještě nebylo nebe ani země, vlnilo se všude jen samé moře. Pouze uprostřed moře stál dub, jehož kořeny vězely v síle boží. A na tom dubu seděli dva holubi. Ten dub měl dvanáct větví, na každé větvi bylo po čtyřech hnízdech, v každém hnízdě po sedmi vajíčkách. A když na ten dub vylezl stařík, vysoko ve větvích našel kohouta se zlatým hřebínkem, který ani v ohni neshoří, ani ve vodě neutone…

Číst dál

Pak jsem ve snu viděl: Z jednoho stébla vyrůstá sedm klasů plných a pěkných.
– Genesis 41: 22.
________________

Číst dál

Když si čas od času nějaká rostlinka pomůže zlepšit svou kondici kouskem mušky či broučka, není to nijak podivné. Určitě to z ní nedělá nenasytnou Adélu. Když se ale objeví rostlina, která je schopná spolknout úplně celou prasečí slezinu, je potřeba zbystřit! Vždyť to už by klidně mohla slupnout i taliána komisaře Ledviny! A jak by to pak třeba mohlo dopadnout s Albínem Bočkem, autorem kolosálního díla Květena kraje jindřichohradeckého se zvláštním přihlédnutím ke Kardašově Řečici, a jeho líbeznou vnučkou Květuš? Nuže, Nicku Cartere, neváhej a dej se do vyšetřování!

Číst dál

Věštění budoucnosti je řemeslo staré jako lidský svět sám, určitě je ještě starší než nejstarší řemeslo světa… A co všechno se o věštění napovídalo, kolik prázdné slámy bylo namláceno! Jen si tak někdo někde přečte pár nesrozumitelných návodů a už by chtěl věštit!

Číst dál

Možná i vás dojal příběh Susan Boyleové – novodobé Popelky, a tak trochu i Lízy Doolittleové v jedné osobě. Když vstoupila na jeviště letošní soutěže Britain’s Got Talent, všichni se jí smáli, když z něj odcházela, všichni ji milovali.

Číst dál

Muž či žena, v nichž by byl duch zemřelých nebo duch věštecký, musejí zemřít. Ukamenují je. Jejich krev padni na ně. (Leviticus 20, 27). Takto přísně soudí věštce a čaroděje starozákonní Třetí kniha Mojžíšova. Pátá kniha Mojžíšova vyslovuje celou věc ještě důkladněji: Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, mrakopravec ani hadač ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. Každého, kdo činí tyto věci, má Hospodin v ohavnosti. (Deuteronomium 18, 10–12).

Číst dál

V jistém království zvaném Caoli jsou hory jménem Caspei, v nichž prý rostou jakési veliké tykve. Ty když dozrají, prasknou a uvnitř obsahují zvířátko, jež se podobá malému jehňátku, takže obyvatelé mají jak tykev, tak maso. I když tomu někteří budou sotva věřit, přece to může být pravda, stejně jako je pravda, že v Irsku rostou stromy, jež rodí ptáky.

Číst dál