Syn.: Sicyos edulis Jacq., Sicyos laciniatus Descourt., Chayota edulis (Jacq.) Jacq., Cucumis acutangulus Descourt., Sechium americanum Poir., Sechium chayota Jacq. ex Hemsl.
Česká jména: sladkojam jedlý (Presl 1846), šušu, šošo, sladkojam jedlý (Polívka 1908), čajot, čočo (Valíček 1989), čajot, mexická okurka (Mareček 2001)
Čeleď: Cucurbitaceae Juss. – tykvovité
Rozšíření: Pochází ze středního Mexika a snad i Antil, do Evropy byl přivezen s mnoha jinými rostlinami a brzo se rozšířil do teplých oblastí všech kontinentů (Střední a Jižní Amerika, jižní Evropa, ostrov Gran Canaria, Afrika, ostrovy Tichého i Indického oceánu, v Asii Čína, Indie, Nepál, Malajsie, Japonsko, Thajsko a Vietnam, Austrálie a Nový Zéland).
Ekologie: Roste v oblastech s dlouhým teplým vegetačním obdobím na plném slunci, potřebuje častou zálivku, půdu bohatou na živiny, příliš velké horko nesnáší. Pokud slabý mráz zničí nadzemní část rostliny a nepoškodí kořeny, lodyhy znovu vyrazí.
Popis: Popínavá víceletá bylina, tenké lodyhy mohou dorůst 20–50 m délky, starší lodyhy mírně dřevnatějí. Pod zemí se vytvářejí velké škrobnaté hlízy. Celá rostlina je pokryta jemnými chloupky. Listy mají délku 10–25 cm, jsou v obrysu okrouhlé se srdčitou bází a 3–7 tupými laloky a pilovitým okrajem. Na lodyhách vyrůstají dlouhé úponky, nahoře dvou- až pětiklané. Drobné květy vyrůstají v paždí listů, samčí jsou v hroznech dlouhých 6–30 cm, samičí většinou jednotlivé, mají bělavou barvu. Plodem je brázditá bobule vzhledem připomínající obrácený paprikový lusk se světle zeleným povrchem a tenkou hladkou slupkou, často s řídkými krátkými štětinami. Je dlouhá 7–15(–20) cm, má průměr 5–8 cm, váží 0,3–0,5(–2) kg. Dužnina je vodnatá, chuť nevýrazně nasládlá. Obsahuje jedno ploché semeno, 3–5 cm velké.
Využití: Patří k nejstarším kulturním plodinám. Využívají se především jedlé plody, jejichž jemná chuť (chutná mezi cuketou a kedlubnou) vhodně doplňuje jiné potraviny. Přidávají se syrové do salátů, marinují se, přidávají se do koláčů, polévek, upravují na slano i na sladko, podávají zapečené nebo dušené jako příloha, nadívané i smažené. Mladé výhonky se upravují podobně jako chřest, v asijských zemích jako bambusové výhonky, jedlé jsou i mladé listy. Škrobnaté hlízy jsou upotřebitelné jako brambory, používají se i ke krmení dobytka. Jedlá jsou i semena, mají oříškovou příchuť, většinou se ale nekonzumují. Z dlouhých lodyh se dají získat pevná vlákna, z nichž se pletou lehké klobouky. Množí se semeny (zasazuje se celý plod) nebo vegetativně zakořeněním vylomených lodyh. Pěstuje se několik odrůd lišících se tvarem, strukturou a barvou plodů.
Listy a plody mají diuretické, protizánětlivé účinky, působí na kardiovaskulární systém. Čaj z listů se používá při léčbě arteriosklerózy, hypertenze, pomáhá při léčbě ledvinových kamenů.
Poznámka: Aztécké jméno chayohtli přepsali Španělé jako chayote. Odvozují se z něho často i jména používaná v jiných zemích: Francouzi a Angličané jej přepisují jako chouchou (šušu), to je i místní jméno fotografovaných rostlin z Réunionu. Hlavní oblastí pěstování zůstává střední Amerika; Mexiko dodává čajot do USA, Kostarika do zemí Evropské unie.
Fotografováno dne 15. 11. 2010 (Réunion, Cirque de Salazie).