Syn.: Cineraria purpurascens Banks et Sol., Iocenes acanthifolius (Hombr. et Jacq.) B. Nord., Senecio acanthifolius Hombr. et Jacquinot ex DC., Senecio auriculatus Albov, Senecio ombrophyllus Skottsb., Senecio virens Phil.
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Rozšíření: Roste v Argentině jižně od 40. rovnoběžky, v Chile od 38. rovnoběžky, na jih dosahuje až na Ohňovou zemi.
Ekologie: Provází rozmanitá vlhká místa na loukách, v křovinách, lesích, ale i na vlhkých skalách; převážně do nadmořských výšek 800 m.
Popis: Vytrvalá bylina s krátkým oddenkem; lodyhy přímé, 9–90 cm vysoké, lysé. Přízemní listy mají řapík 2–10 cm dlouhý, laločnatě nebo kadeřavě křídlatý, na bázi pochvovitý; čepel je v obrysu vejčitá, peřenolaločnatá, (5–)8–30 cm dlouhá a 4–10 cm široká, lysá nebo na rubu řídce pýřitá, na bázi srdčitá, laloky jsou obvykle zubaté nebo opakovaně mělce laločnaté; horní lodyžní listy jsou drobnější, střídavé, poloobjímavé, obkopinaté, špičaté. Květenství tvoří chocholík stopkatých, 2–3 cm velkých úborů; zákrovní listeny jsou kopinaté, 8–10 mm dlouhé, lysé, zelené se světlým blanitým okrajem; listeny zákrovečku chybějí; okrajové květy úboru jsou jazykovité, s bílou, podlouhlou, 7–10 mm dlouhou ligulou, samičí; květy terče jsou trubkovité, 6–7 mm dlouhé, žluté, oboupohlavné. Nažky jsou 4–5 mm dlouhé, válcovité, rýhované, lysé nebo řídce chlupaté; bílý chmýr je 5–6 mm dlouhý.
Poznámka: Rod Iocenes je monotypický.
Fotografoval Jindřich Houska, dne 20. 2. 2011 (Argentina, Ohňová země, Laguna del Caminante).