Biologická klasifikace: Animalia, Reptilia, Testudines, Testudinidae
Syn.: Furculachelys nabeulensis Highfield, 1990; Testudo anamurensis Weissinger, 1987; Testudo antakyensis Perälä, 1996; Testudo armeniaca Chkhikvadze et Bakradze, 1991; Testudo buxtoni Boulenger, 1921; Testudo dagestanica Chikhikvadze, Mazanaeva et Shammakov, 2011; Testudo flavominimaralis Highfield et Martin, 1989; Testudo floweri Bodenheimer, 1935; Testudo georgicana Güldenstedt, 1814; Testudo ibera Pallas, 1814; Testudo mauritanica Duméril et Bibron, 1835; Testudo nikolskii Chkhikvadze et Bakradze, 1991; Testudo pallasi Chkhikvadze et Bakradze, 2002; Testudo perses Perälä, 2002; Testudo terrestris Forsskål, 1775; Testudo whitei Bennett, 1836; Testudo zarudnyi Nikolsky, 1896; Testudo zohalfa Forsskål, 1835; Testudo zolkafa Forsskål, 1831
Česká jména: želva žlutohnědá, želva řecká
Anglická jména: Greek tortoise, Common tortoise, Moorish tortoise
Rozšíření: Želva žlutohnědá se vyskytuje v přímořských oblastech Rumunska, v Bulharsku a Severní Makedonii, v severovýchodním Řecku a ve značné části Turecka, na Kavkaze i v severní části Blízkého východu (zasahuje až do Jordánska a jižního Íránu). Objevuje se také v severozápadní Africe, odkud přesahuje i do jižního Španělska.
V areálu je rozlišována řada poddruhů, nominátní poddruh kupodivu nepochází z Řecka, ale ze severozápadní Afriky a Španělska.
Způsob života: Žije v mediteránní křovinaté vegetaci, ve stepích, na skalních výchozech a písečných dunách.
Je býložravá, potravu tvoří tráva, byliny a plody rostlin.
Páří se od září do října, samice snáší až 12 vajec. Je dlouhověká dožívá se 90–125 let.
Popis: Suchozemská želva dosahující délky 12–25 cm, někdy však i přes 30 cm dlouhá, hmotnost se může přiblížit až k 5 kg – východomediteránní populace bývají větší. Karapax je mírně protáhlý, v páteřní linii je 5 štítků, na obou stranách jsou 4 boční štítky, zadní okrajový štítek nad ocasem je jen jediný, nedělený. Zbarvení karapaxu je dosti variabilní, převážně žlutohnědé, někdy jen světle hnědé, jindy mohou být barvy kontrastnější. Na stehnech nohou jsou patrné ostruhy, přední končetiny jsou zakončeny pěti prsty s tupými drápky, na zadních jsou čtyři. Špička ocasu je bez rohovité špice. Na plastronu jsou výrazné tmavé skvrny.
Druh je pohlavně dimorfní, samice jsou větší a těžší než samci. Dospělí samci mají delší ocas, nosí jej složený na stranu pod krunýřem, zatímco krátký ocas samic zůstává natažený.
Ohrožení a ochrana: Červený seznam IUCN (1996) řadí želvu žlutohnědou k druhům zranitelným (VU). Vztahuje se na ni ochrana mezinárodní obchodní úmluvy CITES.
Poznámka: Tato želva bývá často chována v evropských domácnostech, i když v chovech ještě běžnější je nejspíš mediteránní želva zelenavá (Testudo hermanni).
Fotografovala Věra Svobodová, dne 31. 5. 2024 (Turecko, Východní Anatolie, okolí jezera Van).