Biologická klasifikace: Animalia, Reptilia, Testudines, Testudinidae
Syn.: Chersine hermanni (Gmelin, 1789); Eurotestudo hermanni (Gmelin, 1789); Testudo enriquesi Parenzan, 1932; Testudo graeca bettai Lataste, 1881; Testudo graeca hercegovinensis Werner, 1899; Testudo hermanni robertmertensi Wermuth, 1952
Česká jména: želva zelenavá, želva Hermannova
Anglická jména: Hermann’s tortoise
Rozšíření: Areál želvy zelenavé leží v jižní Evropě, táhne se od severovýchodního Španělska přes jižní Francii, Itálii, Slovinsko, Chorvatsko, Bosnu a Hercegovinu, Černou Horu, Albánii, Srbsko, Severní Makedonii, jihozápadní Rumunsko, Bulharsko a Řecko až po severovýchodní Turecko, včetně ostrovů ve Středozemním, v Jaderském a Jónském moři.
Jsou rozlišovány dva poddruhy, na našich fotografiích je zachycen poddruh nominátní.
Způsob života: Obývá stálezelené dubové lesy, křovinatou mediteránní vegetaci, pobřežní písečné duny, pastviny i venkovské zahrady.
Aktivní je ve dne. Živí se hlavně rostlinnou stravou, trávami a částmi bylin, zejména listy, květy a plody. Při nedostatku vegetace může konzumovat také hmyz a plže. V letních měsících při vysokých teplotách estivuje (upadá do stavu nečinnosti).
Páří se ihned po zimní hibernaci, koncem února. Od května do června klade samice do vyhrabané díry v zemi 2–10 vajec. Teplota v hnízdě přímo určuje pohlaví malé želvičky. Inkubace trvá v průměru 90 dní, vejce se líhnou v polovině srpna až září. Po vylíhnutí jsou mláďata vystavena vysokému riziku predace, stávají se kořistí divokých prasat, lišek, krys a hadů. Dospělé želvy se před predátory chrání tvrdým krunýřem.
Může se dožít přibližně 80 let.
Popis: Suchozemská želva dosahující délky 15–23 cm a hmotnosti 2–2,5 kg. U dospělých jedinců jsou na hnědé hlavě viditelná žlutá nebo zelenožlutá líčka, u některých může být hlava žlutá. Silně vyklenutý karapax se zaoblenými štítky bývá zbarvený žlutavě hnědé až tmavě hnědě, věkem tmavne. V páteřní linii je 5 štítků, přičemž na pátém štítku je jasně zřetelný znak klíčové dírky, přesýpacích hodin nebo houby. Na obou stranách jsou 4 boční štítky, zadní okrajový štítek nad ocasem je dělený. Na plastronu jsou typické dva souběžné černé pásy po obou stranách, u některých jedinců jsou přerušeny až na přechodu spodní břišní a řitní desky. Na špičce ocasu je rohovitý výrůstek. Přední končetiny jsou vybaveny 5 drápy, vhodnými k hrabání. Zadní sloupovité nohy s krátkými čtyřmi drápy jsou uzpůsobené chůzi. Na stehnech chybí ostruhy.
Samice bývá větší. Pohlaví lze určit podle tvaru ocasu, krunýře, plastronu a análních štítků.
Záměny: Želva zelenavá bývá zaměňována s želvou žlutohnědou (Testudo graeca), jejíž karapax je méně vypouklý, na špičce ocasu chybí rohovitý výrůstek, nad ocasem je jeden nedělený štítek a na stehnech jsou patrné ostruhy.
Ohrožení a ochrana: Červený seznam IUCN (2024) řadí želvu zelenavou k druhům zranitelným (VU). Mezi hlavní hrozby patří ztráta stanovišť, lesní požáry, sběr pro obchod se zvířaty a úmrtnost na silnicích. Vztahuje se na ni ochrana mezinárodní obchodní úmluvy CITES. Patří mezi nejčastěji chované želvy v České republice.
Poznámka: Johann (Jean-Frederic) Hermann (1738–1800), podle kterého byl druh pojmenován, byl francouzský lékař a přírodovědec.
Fotografováno dne 8. 4. 2025 (Španělsko, Baleárské ostrovy, Mallorca, cestou ze S’Estany d’en Mas na pláž Cala Varques).