Syn.: Sophora lupinoides L., Sophora fabacea Pallas, Thermopsis lupinoides (L.) Link, Thermopsis fabacea (Pall.) DC., Thermopsis dahurica Czefr., Thermopsis glabra Czefr., Thermopsis orientalis Czefr., Thermopsis sibirica Czefr., Thermopsis glabra Czefr., Baptisia lupinoides (L.) Burb., Podalyria lupinoides (L.) Willd., Thermia lupinoides Nutt., Thermia fabacea (Pall.) Spreng.
Čeleď: Fabaceae – bobovité
Rozšíření: Jihosibiřský element – areál druhu se rozpíná z tomské, altajské, dahurské a zabajkalské Sibiře k západu do kaspických a džungarských horských stepí, k jihu přes východní mongolské ajmagy do severní Číny (na východě po Che-pej a Šen-si, odtud k západu do Sin-ťiangu a severního Tibetu).
Ekologie: Roste na kamenitých stepích a výslunných suťových svazích, na písčitých naplaveninách řek i na zanedbaných polích, z pahorkatin do horského stupně lesostepí. Hemikryptofyt. Kvete v červnu a červenci (v nižších polohách od května), lusky dozrávají tři až čtyři týdny po odkvětu.
Popis: Vytrvalá bylina s plazivými dřevnatými oddenky, z nichž porůznu vyrůstají jednoleté, střídavolisté, bělavě pýřité lodyhy, obvykle 10–30 cm vysoké. Listy jsou dlanitě trojdílné s lineárně obvejčitými, shora lysými a vespod krémově pýřitými lístečky, s nápadnými vejčitými palisty. Květy jsou seskupeny v terminálních nebo proti listům postavených hroznech, sestávajících z několika přeslenů sevřených trojcípými kalíšky, vzniklými srůstem listenů a palistů. Mají srostloplátečné, jednostranně vypoukle zvonkovité, hustě pýřité, pětizubé kalichy a souměrné, volnoplátečné, až 3 cm dlouhé, svítivě žluté koruny s typickou stavbou motýlokvětých, avšak s volnými tyčinkami. Hustě vlnaté stopečkaté semeníky chrání až dvacet vajíček, z nichž jen asi polovina dozrává v ledvinitá, černá, ale sivě ojíněná semena v kožovitých, pýřitých a poměrně robustních (5–10 cm dlouhých) lineárně vejčitých luscích.
Využití: V mongolském a burjatském léčitelství se nálevy a tinktury ze semen předepisují jako expektorans při zánětech průdušek a plic.
Do evropských zahrad Thermopsis lanceolata v posledních letech opět proniká co téměř nezničitelná okrasná trvalka.
Poznámka: Současné nomenklatorické databáze obecně akceptují druh Thermopsis dahurica, vikarizující s Thermopsis lanceolata ve stepní zóně Zabajkalska a východního Mongolska. Popsala jej roku 1976 ruská taxonomka Zinaida V. Čefranova spolu s deseti dalšími druhy z přilehlých oblastí, povětšině nyní zase už synonymizovanými s Thermopsis lanceolata nebo s T. mongolica. Ale i T. dahurica se od T. lanceolata liší v podstatě jen srpovitě prohnutými lístečky s bělavým oděním, tedy znaky u celého agregátu poměrně nestálými, a mongolští i čínští autoři v ní vidí rovněž jen subtaxon extrémně proměnlivé Thermopsis lanceolata.
Do evropských zahrad byl tento taxon rozšířen prostřednictvím Královské botanické zahrady v Kew poté, co jí roku 1776 poskytl oddělky Hugh Percy, vévoda z Northumberlandu.
Fotografováno ve dnech 9. 6. 2023 (Mongolsko, Ulaanbaatar, náplavy řeky Uliastajn gol, 1310 m) a 13. 6. 2023 (Ulaanbaatar, ruderál při Čingeltej düüren, 1590 m n. m).