Tomáš z Cantimpré

Tomáš z Cantimpré (Thomas de Cantimpré, Thomas Cantimpratensis, Thomas Brabantinus, Thomas van Bellinghen) se narodil v roce 1201 v Bellingheimu u Sint-Pieters-Leeuw (u Bruselu), vévodství brabantské, zemřel 12. května 1272. Autor encyklopedie Liber de natura rerum.

Pocházel z urozené rodiny, ve věku 5 let byl poslán do kláštera v Liége (Lüttich) za vzděláním. Zde pobýval 11 let a vystudoval trivium (gramatika, logika, rétorika) a quadrivium (aritmetika, geometrie, hudba, astronomie). V šestnácti letech se stal augustiniánem v opatství Cantimpré (Cambrai), kde přijal svěcení. V roce 1232 – po patnácti letech v Cantimpré – přestoupil do řádu sv. Dominika v Lovani (Leuven, Louvain, Löwen; Brabantsko, dnes Belgie). Odtud byl vyslán do Kolína nad Rýnem k dalším teologickým studiím pod vedením Alberta Velkého (Albertus Magnus). Z Kolína, kde pobyl 4 roky, pokračoval do Paříže do kláštera sv. Jakuba, aby se zdokonalil ve vědách a připravil se pro kazatelství. Do Lovaně se vrátil v roce 1240 a stal se profesorem filozofie a teologie. V roce 1246 byl zástupcem převora. Věnoval se práci duchovního, byl úspěšný kazatel a misii se věnoval v Brabantsku, Německu, Belgii, Francii.

 De natura rerum libri XX

Připisuje se mu sedm knih zabývajících se filozofií, teologií a životy svatých. Jeho první práce je rozsáhlá přírodovědná kompilace – encyklopedie Liber de natura rerum (De natura rerum), kterou psal asi od roku 1225 a dokončil ji v roce 1241. Práce má 20 svazků, z toho díl 11. se věnuje koření a léčivkám, 12. vlastnostem aromatických a léčivých rostlin.
Z dřevin zde najdeme druhy (uvedeno v originálních jménech podle rukopisu z první čtvrtiny 15. století) abies, amygdala, buxus, cerdus, cipressus, cerasus, castanea, ebenus, esculus, ficus, fagus, fraxinus, ilex, iuniperus, laurus, lentiscus, lorander, larex, medica, morus, malum punicum, mella, myrtus, nucen, nux, olea, oleaster, palma, platanus, pinus, poklus, quercus, rubus, rosa, siliqua, salix, timus, terebintus, taxus, tilia, tylus, vitis, ulmus. Z aromatických dřevin aloe, amomum, ariegna, bidella, borax, balsami, cynamomum, cassia lignea, cassiana, cassia fistula, calamus aromaticus, coloquincida, capparis, cubele, dragagantum, galbanum, gutta, gariophylon, gallanga, gummi arabicum, mirra Arabie, macis (dva druhy), mulata, onicha vel ungula, piperis arbor, peredixion, stacten, storax, sandali, thus. Léčivé byliny a koření jsou zastoupeny druhy absintium, anetum apium, crocus, cucurbita, coriandrum, camphora, cyminum, centaurea, dyptannus, feniculum, iusquianum, mandragora, menta, marubium, nardus, orrpinum, petrosilinum, papaver, peonia, primulla, psillium, ruta, scaphisagria, sponsa solis, saxifraga, salvia, viola, zyngiber, zodearium, zucara.
V práci jsou použity podklady Aristotelovy, Pliniovy, Solinovy, Ambrosiovy i Jacoba de Vitry. Práce byla přeložena do holandštiny jako Van der Naturen Bloeme. Stala se vzorem též pro přírodovědný spis Konráda z Megenberku.
Další vícedílná práce z let 1257–63 je alegorií života společnosti na příkladu včel, kde je nutné různé společenské zařazení v souvislosti s řízením společnosti a rozdělením povinností (Bonum universale de apibus).

 De natura rerum libri XX