Syn.: Pseudocytisus integrifolius (Salisb.) Rehder, Pseudocytisus integrifolius subsp. iberica Maire, Vella badallii Pau, nom. inval., Vella integrifolia Salisb., Vella monosperma Men. Amor
Čeleď: Brassicaceae Burnett – brukvovité
Rozšíření: Pochází z Pyrenejského poloostrova, zejména z jeho východní a jižní části, dále roste v severní Africe v Maroku a Alžírsku. V areálu se rozlišují dva poddruhy: nominátní má listy štětinatě chlupaté, zatímco subsp. paui (na našich snímcích) je téměř lysý; k němu patří populace ze severu a severovýchodu areálu; podobné rostliny ze severní Afriky se označují jako subsp. glabrata.
Ekologie: Roste v xerofilní vegetaci na kamenitých svazích na vápnitých podkladech.
Popis: Vytrvalý, bohatě větvený polokeř, vysoký 30–60 cm; chlupy na rostlině jsou jednoduché. Listy jsou střídavé, přisedlé, obvejčité až obkopinaté, 1,5–2 cm dlouhé a 0,5–1 cm široké, poněkud kožovité, na bázi zúžené, celokrajné, na vrcholu zaokrouhlené. Květenství je volný 10–40květý hrozen; květní stopky jsou přímo odstálé, 1–2 mm dlouhé; kališní lístky jsou přímé, asi 6 mm dlouhé; korunní lístky jsou dlouze nehetnaté, s okrouhlou až obvejčitou čepelí, 12–14 mm dlouhé a 3–4 mm široké, žluté, nezřetelně žilkované; vnější tyčinky po dvojicích srůstají; blizna je dvoulaločná. Plody jsou protáhlé dvoudílné šešule; dolní segment je elipsoidní, dvoupouzdrý, 3,5–4,5 mm dlouhý a asi 3 mm široký, nafouklý, horní segment je sterilní, zploštělý, tupý; semena jsou 1–2 v každém pouzdru.
Poznámka: Rod Vella je druhově nepočetný, řadí se do něj asi šest zástupců rozšířených v západním Středozemí; charakterizován je zvláštním typem dvoudílných plodů.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 19. 4. 2018 (fotografované rostliny pocházejí z kultury – Španělsko, Katalánsko, Barcelona, El Jardí Botànic de Barcelona).