Syn.: Vinca humilis Salisb., Vinca intermedia Tausch, Vinca ellipticifolia Stokes, Vinca acutiflora Bertol. ex Koch, Pervinca minor (L.) Scop.
Česká jména: zelenec, barvinek (Vusín 1729), brčál menší (Presl 1819, Opiz 1852), brčál menší, zimozelen (Čelakovský 1879), brčál menší (Polívka 1912), brčál barvínek (Dostál 1950), barvínek menší (Dostál 1989, Kubát 2002)
Slovenská jména: zimzelen menší, stolístek, zimzelen, zimostráž, barvínek, brčál, brněj (Reuss 1853), brčál (Novacký 1936), zimozeleň menší (Dostál 1950), zimozeleň menšia (Marhold-Hindák 1998)
Čeleď: Apocynaceae Juss. – toješťovité
Vinca minor

Vinca minor

Rozšíření: Evropský druh – od severozápadu Pyrenejského poloostrova až po Podněpří, severně zasahuje až do středního Německa, byl však zavlečen i dále na sever, stejně tak do Severní i Jižní Ameriky, jižní Afriky, Austrálie, na Nový Zéland a do Číny. U nás se vyskytuje především v pásmu od pahorkatin do podhůří, často také zplaňuje ze zahrad a parků.
Ekologie: Roste na čerstvě vlhkých a živinami bohatých půdách, stanoviště si vybírá polostinná až stinná. Kvete od března do června.
Popis: Vytrvalá bylina s tenkým oddenkem, při bázi dřevnatějící, sterilní lodyhy jsou poléhavé, až 80 cm dlouhé, květonosné lodyhy přímé nebo vystoupavé, 30 cm dlouhé. Lístky jsou řapíkaté, kopinaté až eliptické, květy jednotlivé, dlouze stopkaté, koruna je většinou modrá až fialově modrá, někdy však i růžová, vzácně i bílá. Plodem jsou měchýřky.
Využití: Bývá také s oblibou vysazován jako půdopokryvná rostlina v zahradách, parcích, na hřbitovech, v okolí kostelů, často zplaňuje a zdomácňuje. V minulosti byl barvínek používán i v léčitelství. Je jedovatý.
Vinca minor
Poznámka: V kultuře je i několik forem a kultivarů, které se liší velikostí a barvou květů, objevují se i kultivary s panašovaným listem.
Vinca minorVinca minor
Vinca minorVinca minor
Vinca minor
Fotografováno dne 21. 4. 2004 (Ladislav Kovář: Moravský kras) a duben 2005 a 2007 (Pavel Sekerka: Botanická zahrada hlavního města Prahy).