Syn.: Cranichis aphylla Sw.
Čeleď: Orchidaceae – vstavačovité
Rozšíření: Od Velkých Antil (Kuba, Jamajka) a Hondurasu přes Střední Ameriku a Amazonii až po Paraguay a severní Argentinu (Misiones). Jižní hranice areálu není dostatečně známá.
Ekologie: Obligátně mykoheterotrofní terestrická rostlina osidlující různé typy lesů a vyšších křovin od nížin do nadmořské výšky 1400 m, vždy však s vyvinutou vrstvou rozkládajícího se rostlinného opadu. Druh je považován za autogamní, ale vzhledem k absenci detailních studií to nelze tvrdit s jistotou. Kvete od září do května, převážně v zimním období.
Popis: Terestrická nezelená rostlina vysoká 10–40 cm. Pod zemí má oddenek s tlustými nevětvenými kořeny délky 2–7 cm spolu s několika tenkými větvenými kořeny. Stonky jsou přímé, bělavé, krémové až nažloutlé s tmavě hnědými až šedými trichomy. Zakrnělé listy měří 3–5 mm na délku a 1–1,5 mm na šířku. Květenství nese okolo 15 až 30 květů. Listeny tenké, nahnědlé, dlouhé 2–4 mm. Květy nejsou resupinované, často zůstávají zavřené a mají nápadný široký výrůstek připomínající ostruhu. Lístky vnějšího kruhu vně řídce pokryté trichomy, prostřední 1,6–2 × 0,8–1 mm, postranní 1,5–3 × cca 1 mm. Lístky vnitřního kruhu úzké, délky 1,5–2 mm. Pysk dlouhý okolo 3 mm orientován směrem nahoru, nejprve šikmo zpět směřující, posléze ostře zahnutý vpřed, zakrytý lístky vnějšího kruhu. Sloupek poměrně krátký, 1–1,3 mm dlouhý.
Ohrožení a ochrana: Druh není lidmi nijak využíván a není ohrožen sběrem ani obchodem. Značné ohrožení však představuje likvidace tropických lesů na většině plochy stávajícího areálu. Druh je zařazen v přílohách 2 a B mezinárodní úmluvy CITES.
Poznámka: Stejně jako ostatní mykoheterotrofní rostliny získává energii pro svůj život parazitismem na hyfách hub. Jelikož nemá chlorofyl, není schopna fotosyntézy. Celý rod Wullschlaegelia má pouze dva druhy a jeho zařazení v systému čeledi vstavačovité není zcela jasné. Většinou je dnes řazen do subtribu Calypsoeae.
Fotografováno dne 27. 10. 2012 (Peru, San Martín, Tarapoto, Alto Chiclayo).
Literatura: Born M. G., Maas P. J. M., Dressler R. L., Westra L. Y. Th.: A revision of the saprophytic orchid genera Wullschlaegelia and Uleiorchis. Bot. Jahrb. Syst. 121: 45–74, 1999.