Syn.: Agaricus porphyreus (Alb. et Schwein.) Fr., Agaricus recutitus Fr., Amanita recutita (Fr.) Gillet, Amanitina porphyria (Alb. et Schwein.) E.-J. Gilbert
Čeleď: Amanitaceae R. Heim ex Pouzar – muchomůrkovité
Amanita porphyria
Rozšíření: Mírný pás, roste plošně, místy hojná, na některých místech chybí. Růst od nížin až do hor, ve vyšších polohách preferuje acidofilní smrčiny.
Ekologie: Roste od července do listopadu jednotlivě nebo v menších skupinkách. Nejčastěji roste ve smrčinách, ale nalézt se dá i v bučině, kde jsou plodnice poněkud křehčí a menší.
Popis: Muchomůrka porfyrová je středně velká, až 20 cm vysoká muchomůrka s kloboukem o průměru do 10 cm. Povrch klobouku je kryt silnou pokožkou, která je matná, mírně plstnatá a žíhaná v šedých, šedohnědavých až nafialovělých odstínech, ve středu tmavších. Fragmenty vela (plachetky) na klobouku buď úplně chybí nebo jsou blíže ke středu v počtu jen několika větších kusů, jejich barva je světle šedá, při krajích tmavší. Lupeny jsou šedé, masité. Třeň je válcovitý, hladký, při bázi bez plynulého přechodu rozšířený na zřetelnou hlízu. Barva třeně je šedá, šedě žíhaná. Prsten je přisedlý, tenký, s tmavším okrajem. Chuť i vůně jsou nepříjemně ředkvovité.
Záměny: Může být zaměněna např. za muchomůrku šedivku (Amanita spissa) nebo růžovku (Amanita rubescens).
Poznámka: O její využitelnosti se vedou spory, někde bývá označena jako jedovatá, nejedlá nebo i jedlá, ale pro svou pachuť méně hodnotná.
Amanita porphyriaAmanita porphyria
Fotografováno dne 5. 11. 2007 (Ašsko, Výhledy).