Syn.: Boletus edulis f. arcticus Vassilkov, Boletus edulis f. laevipes (Massee) Vassilkov, Boletus edulis subsp. trisporus Watling, Boletus edulis var. arcticus (Vassilkov) Hlaváček, Boletus edulis var. laevipes Massee, Boletus solidus Sowerby, Dictyopus edulis (Bull.) Forq., Leccinum edule (Bull.) Gray – hřib arktický, hřib hlíznatý, hřib obecný, hřib pravý
Čeleď: Boletaceae Chevall. – hřibovité
Rozšíření: Vyskytuje se v celém mírném pásmu severní polokoule, v Severní Americe je vzácný. Roste v nížinách i pahorkatinách.
Ekologie: Je to mykorhitická houba vázaná především na smrk, za určitých podmínek může vytvořit mykorhizu také s břízou, dubem a bukem, případně s jinými listnatými stromy. Najdeme ho od června do října ve smrkových monokulturách na kyselejší půdě, méně často i ve smíšených a listnatých lesích, hlavně s převahou břízy. Roste v hlubokých lesích i na lesních okrajích a u lesních cest.
Popis: Klobouk má průměr 5–30 cm, v mládí je polokulovitý, později vyklenutý až široce rozložený. Zpočátku má bílou barvu, v dospělosti světle až tmavě kaštanově hnědou. Povrch je nejprve slabě plstnatý, později hladký, lesklý, za vlhka slizký. Rourky jsou zpočátku bílé, pak žlutozelené. Póry jsou drobné, okrouhlé, mají stejnou barvu jako rourky a otlačením nemění barvu. Třeň je dlouhý až 20 cm a do 10 cm tlustý, v mládí soudkovitý, potom kyjovitý až válcovitý, má bělavou barvu, ve stáří nahoře hnědavou. V horní polovině třeně je jemná síťka. Dužnina je bílá, v mládí pevná, ve stáří vatovitá, na řezu nemění barvu. Chuť je typicky hřibovitá až oříšková, vůně příjemně houbová. Výtrusný prach je světle olivově hnědý, výtrusy jsou vřetenovité, hladké, žlutavé, velikosti 12–20 × 3,5–6 µm.
Záměny: Hřib dubový (Boletus reticulatus) se odlišuje výraznou tmavou síťkou na celém povrchu světlého třeně, je také jedlý a výtečný.
Hřib borový (Boletus piniphilus) má klobouk sytě červenohnědý a hrbolatý a je jedlý. Hřib horský (Boletus subappendiculatus) má žluté póry i dužninu, třeň na bázi zúžený a je rovněž jedlý.
Hřib žlučník (Tylopilus felleus) má nápadně vyduté rourky proti kraji klobouku, narůžovělé póry, má odporně hořkou chuť, je nejedlý.
Velmi mladé plodnice je možné zaměnit i se závojenkou olovovou (Entoloma sinuatum), která má však lupenatý hymenofor a je jedovatá.
Využití: Je to výtečná jedlá houba, jedna z nejoblíbenějších hřibovitých hub, sbíraná jak pro všestranné použití v kuchyni, tak ve velkém pro průmyslové zpracování.
Fotografováno ve dnech 5. 7. (Česko, u řeky Kamenice) a 19. 7. 2008 (u Horní Blatné).