Syn.: Hyoscyamus niger var. bohemicus (F. W. Schmidt) Pohl
Čeleď: Solanaceae – lilkovité
Rozšíření: Téměř legendární, dnes však všemi neakceptovaný druh, který byl popsán v roce 1794 Franzem W. Schmidtem ze středních Čech od Osečan (Flora Boëmica III.). Jeho rozšíření je neznámé a taxonomická hodnota nejasná, mohlo by se snad jednat o jarní ekomorfózu blínu černého (Hyoscyamus niger), která byla u nás v minulosti tak běžná, že o ní básnil i Karel Jaromír Erben.
Ekologie: Zaznamenaný exemplář rostl při obecní cestě, na stanovišti silně narušovaném lidskou činností. Kvetl v první polovině května, záhy byl posekán, v následujících letech se již na lokalitě neobjevil.
Popis: Dvouletá bylina s lodyhou přímou, jednoduchou, chlupatou. Listy jsou střídavé, i ty největší listy jsou přisedlé, poloobjímavé, polosbíhavé, kopinaté, chobotnatě laločnaté, na líci lysé, na rubu žláznatě chlupaté. Květy vyrůstají v úžlabí listů, jsou přisedlé, květenství nevytváří prodloužené vijany; kalich je trubkovitý, chlupatý, koruna bělavá s nafialovělou retikulátní kresbou; nitky jsou bělavé, prašníky fialové.
Záměny: Od obecně dobře známého blínu černého (Hyoscyamus niger) se představovaný taxon odlišuje všemi listy přisedlými, polosbíhavými, na líci lysými, jeho květy jsou přisedlé, nevyrůstají ve vijanu. Je dvouletý, vykvétá už v květnu, koruny se zdají být trochu světlejší, i když pobledlejší blíny je možné najít i v létě, přitom ony pozdní jednoleté rostliny nejspíš patří k druhu Hyoscyamus niger.
Poznámka: Jako jeden z posledních se snažil tento druh přiblížit veřejnosti Josef Dostál v Nové květeně ČSSR (1989). Uváděl, že blín český je rostlinou jednoletou, kvetoucí až koncem léta. Tyto údaje jsou však v rozporu s originálním popisem Schmidtovým, který blín český popsal jako druh dvouletý, kvetoucí už v květnu. Je nejvyšší čas vrátit se k původnímu Schmidtovu popisu, než jarní formy blínu zmizí z české krajiny bez povšimnutí dočista. O květnových blínech neztratil Dostál jediné slovo – májovou dobu květu blínu vzpomněl u nás naposledy snad J. S. Presl v roce 1846. Právě Presl také správně pojmenoval další dva blínové „odrodky“: letní blín obecný (Hyoscyamus agrestis) s listy polosbíhavými, o něco mělčeji chobotnatými, skoro lysými (býval v okolí Prahy údajně častější než blín černý), a rovněž letní blín bledý (Hyoscyamus pallidus) s květy bledě žlutými, jednobarevnými. Tyto blíny zmiňoval už v roce 1823 v Rostlináři.
V létě, především v jeho pozdním čase, je možné najít na exemplářích blínu černého nejrůznější morfologické odlišnosti, které se projevují především ve velikosti rostlin, větvení lodyh, tvaru a velikosti listů, hustotě odění, rozhodně i v barvě květu. Rostlin s takovými znaky je možné na polabských polích vidět podstatně více, než forem ryze jarních.
Fotografováno ve dnech 4. a 12. 5. 2018 (Česko, Čechy, Český Brod).