Syn.: Apargia autumnalis (L.) Hoffm., Apargia pratensis Link, Hedypnois autumnalis (L.) Huds., Leontodon autumnalis L., Oporinia autumnalis (L.) D. Don, Picris autumnalis (L.) All., Scorzonera autumnalis (L.) Lam., Virea autumnalis (L.) Gray
Česká jména: pampeliška podzimní (Presl 1819), odvančík podzimní (Opiz 1852), pampeliška podzimní (Čelakovský 1879, Dostál 1950), podzimka obecná (Dostál 1989), máchelka podzimní (Kubát 2002), máchelka podzimní, podzimka obecná (Danihelka et al. 2012)
Slovenská jména: pampeliška jesenná (Dostál 1950), púpavec jesenný (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Rozšíření: Roste v západní, střední, severní a jihovýchodní Evropě. Zavlečen i do Severní a Jižní Ameriky (střední Chile a Patagonie) a na Nový Zéland. U nás hojný druh od nížin po nižší hory, podél komunikací občas proniká i do vyšších poloh.
Ekologie: Roste na sečených loukách (kde někdy i dominuje), na pastvinách, mladých úhorech, lesních cestách, v parcích, také na okrajích komunikací a narušovaných místech v obcích. Vyhledává zejména nevápnité, dusíkem bohatší půdy, snáší i zasolení. Kvete od června do října.
Popis: Vytrvalé byliny. Lodyhy nejčastěji po několika, 10–60 cm dlouhé, poléhavé, vystoupavé až přímé, chudě větvené, lysé nebo řídce chlupaté jednoduchými chlupy, pod úbory ztlustlé, v horní části s drobnými šupinovitými listy. Listy v přízemní růžici, často nestejného tvaru, v obrysu podlouhlé, většinou chobotnatě peřenoklané až peřenosečné, lysé nebo řídce chlupaté jednoduchými chlupy, s hlavní žilkou řapíku nezřídka červenou. Úbory jednotlivé, i před rozkvětem vzpřímené; zákrovní listeny čárkovitě kopinaté, přitisklé, lysé až hustě chlupaté tmavě šedými jednoduchými nepravidelně odstálými chlupy, zelené až téměř černé. Květy sytě žluté, okrajové s ligulou na vnější straně červeně pruhovanou; blizny nazelenalé, za sucha tmavozelené. Nažky válcovité, s jednořadým, špinavě bílým až světle hnědým pérnatým chmýrem.
Záměny: Máchelka srstnatá (Leontodon hispidus) se liší např. nevětvenými lodyhami a úbory před rozkvětem nicími. Z ostatních zdánlivě podobných žlutě kvetoucích hvězdnicovitých rostlin jmenujme prasetník kořenatý (Hypochaeris radicata), který má širší, štětinovitě chlupaté, k substrátu přitisklé listy a bohatší úbory, nebo škardu dvouletou (Crepis biennis) lišící se např. odstálým zákrovečkem, lodyhami olistěnými a pod úborem neztlustlými. Oba zmíněné druhy nemají, na rozdíl od podzimky obecné, výrazně červeně pruhované spodní strany jazykovitých květů (maximálně jsou fialově naběhlé).
Poznámky: Mimořádně proměnlivý druh ve vzrůstu, větvení, tvaru listů i odění.
Fotografováno dne 1. 8. 2011 (Česko, Praha, Modřany).