Syn.: Guzmania ororiensis Mez, Thecophyllum crassiflorum Mez et Wercklé, Thecophyllum cylindraceum Suess. et R. Goepp., Thecophyllum irazuense Mez et Wercklé, Thecophyllum kupperi Suess. et R. Goepp., Thecophyllum ororiense (Mez) Mez, Thecophyllum standleyi L. B. Sm., Vriesea crassiflora (Mez et Wercklé) L. B. Sm. et Pittendr., Vriesea cylindracea (Suess. et R. Goepp.) L. B. Sm. et Pittendr., Vriesea irazuensis (Mez et Wercklé) L. B. Sm. et Pittendr., Vriesea kupperi (Suess. et R. Goepp.) L. B. Sm. et Pittendr., Vriesea ororiensis (Mez) L. B. Sm. et Pittendr., Vriesea standleyi (L. B. Sm.) L. B. Sm. et Pittendr.
Čeleď: Bromeliaceae Juss. – ananasovité
Rozšíření: Středoamerický endemit, roste v centrální a východní části Kostariky na východ od sopky Poás, přesahuje i do sousedních oblastí Panamy; byl však zjištěn i na jedné lokalitě východně od Panamského průplavu.
Ekologie: Roste epifyticky a případně i terestricky, nejčastěji v prostředí horských opadavých (dubových) lesů ovlivňovaných mlhami, v nadmořských výškách 1900–3300 m. Rostliny rozkvétají zpravidla v noci.
Popis: Vytrvalá mohutná bylina s růžicí listů, v době květu vysoká 35–70(–80) cm. Listy v přízemní růžici jsou 17–50 cm dlouhé a 3,5–6,5 cm široké, zelené, často s načervenalým nádechem, drobně šupinaté, na vrcholku špičaté nebo zašpičatělé. Ze středu listové růžice vyrůstá silná květonosná lodyha s četnými, 2,5–25 cm dlouhými listeny, které jsou zpravidla nápadně červeně zbarvené, špičky jejich čepelí jsou často ohnuté dolů; květenství je 20–35 cm dlouhý hrozen; listeny pod květy jsou oválné, žlábkovité, 0,7–1,7 cm dlouhé, zelené nebo načervenalé; trojčetné květy s volnými obaly jsou téměř přisedlé; kališní lístky jsou 1,3–2,5 cm dlouhé, kožovité, žlábkovité, červenozelené; korunní lístky jsou 2,5–3 cm dlouhé, zelené až oranžové. Plodem je vřetenovitá, asi 3 cm dlouhá tobolka.
Využití: Neotropický rod Werauhia patří k druhově početným rodům bromélií, je jich 94 druhů (POWO 2023).
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 1. a 2. 3. 2009 (Kostarika, Cerro de la Muerte a Volcán Irazú).