Syn.: Quillaja smegmadermos DC., Smegmadermos emarginata Ruiz et Pav., Smegmaria emarginata (Ruiz et Pav.) Willd.
Česká jména: mydlokor tupolistý (Presl 1846)
Čeleď: Quillajaceae D. Don
Rozšíření: Jihoamerický druh, roste pouze na poměrně malém území ve střední části Chile v regionech Coquimbo, Valparaíso, Santiago, O’Higgins a Maule. Existuje i doklad o výskytu v Bolívii od jezera Titicaca, ale není vyloučeno, že jde o zbytek staré kultury.
Ekologie: Nenáročná dřevina, roste na chudých, často výsušných substrátech, písčitých a štěrkovitých místech a skalních výchozech. Snáší poklesy teplot až k -12 °C. Vystupuje do nadmořské výšky 2000 m.
Popis: Stálezelený strom, dorůstá výšky 15–25 m. Kmen může mít až 1 m v průměru, borka je popelavě šedá, obsahuje hojně saponinů. Listy jsou střídavé; řapík je jen 1–2 mm dlouhý; čepel je (široce) eliptická, 3–5 cm dlouhá, kožovitá, na bázi klínovitá, celokrajná nebo s 4–8 zuby, na vrcholu tupě špičatá, někdy i vykrojená; palisty jsou opadavé. 5četné květy tvoří chudé koncové hrozny nebo laty a dosahují průměru 1–1,5 cm; kališní lístky jsou volné, vejčité, plstnaté; korunní lístky jsou kopisťovité, o něco delší než kalich, volné, zelenavě bílé; tyčinek je 10; plodolistů je 5, volných. Nápadné je souplodí plstnatých měchýřků, ve zralosti černých; každý obsahuje 10–20 křídlatých semen.
Využití: Saponiny z borky jsou pro některé živočichy jedovaté: některé jihoamerické kmeny házely větší množství naloupané borky z tohoto stromu do vod k omámení nebo otravě ryb. Pro člověka jedovaté nejsou, zejména přejdou-li varem, proto se přidávaly do pokrmů, např. do luštěnin. Mají využití i ve farmacii a při výrobě kosmetických produktů.
Poznámka: Do čeledi Quillajaceae se řadí jen jediný rod se dvěma druhy. Kromě tohoto je to ještě Quillaja brasiliensis, rostoucí v jižní části Brazílie, na severovýchodě Argentiny a v Uruguayi. Je příbuzná čeledi Rosaceae, do níž byl rod Quillaja donedávna řazen.
Fotografoval Mário Duchoň, dne 12. 2. 2019 (Chile, údolí Río Maule).