Syn.: Anisostichus capreolata (L.) Bureau, Batocydia capreolata Mart. ex DC., Doxantha capreolata (L.) Miers
Česká jména: trubač (Presl 1846, Mareček 1994)
Čeleď: Bignoniaceae Juss. – trubačovité
Rozšíření: Východní část USA, areál druhu se táhne od státu Maryland na severovýchodě až po východní Texas na jihozápadě, k jihu zasahuje až na střední Floridu.
Ekologie: Listnaté i jehličnaté, zvláště vlhčí lesy, především po jejich okrajích a podél cest; na množství vody nebo kvalitu půdy nemá zvláštní nároky, snáší i zastínění, nejlépe ale roste na plném slunci. V chladnějších zimách namrzá a obnovuje se z kořenů; významnějšími chorobami a škůdci netrpí, rostliny jsou mimořádně hořlavé. V teplejších oblastech kvete od časného jara a je zvláště pro motýly a kolibříky významným zdrojem nektaru, v chladnějších místech kvete až do června.
Popis: Stálezelená až poloopadavá popínavá dřevina, dosahující výšky až 20 m a šířky 3 m, šířící se podzemními výběžky. Borka je hladká, s výraznými podélnými lenticelami, na příčném řezu kmínku je na čtyřech místech patrné výrazné zarůstání dřeně hluboko do pórovitého dřeva. Listy jsou složené, s jedním párem řapíčkatých lístků, koncový je přeměněn v rozvětvený trojklaný úponek s příchytnými terčíky, lístky jsou 5–15 cm dlouhé, podlouhle kopinaté, kožovité, na bázi srdčité, celokrajné, na vrcholu špičaté, lysé, na líci leskle zelené, na rubu matné, během zimy zvláště na rubu červenající, větší rostliny olistěné jen v horní části; palisty jsou drobné, srdčité. Květenstvím je úžlabní chudokvětý vrcholík, květy jsou oboupohlavné, vonné (podobné polévkovému koření maggi), květní stopky jsou 2–4 cm dlouhé, kalich asi 1 cm dlouhý, zvonkovitý, koruna je široce trubkovitá s 5 široce rozevřenými cípy, 4–5 cm dlouhá a 3–4 cm široká, vně oranžově červená, zevnitř přecházející až k tmavě žluté na okraji koruny; květy kultivarů se mohou lišit vůní, velikostí a barvou od žluté po tmavě červenohnědou. Plodem je tobolka vzhledově podobná lusku, úzká a plochá, 10–17 cm dlouhá, na konci špičatá a ve zralosti hnědá, vytrvávající na rostlině; semena plochá, hnědá, s širokými křídly 1–2 cm dlouhá.
Využití: Původní Američané využívali kůru a kořeny jako lék, např. proti bolesti hlavy, otokům nebo revmatismu.
Jako ozdobná rostlina je pěstován v mírných a subtropických oblastech, místně se může stávat až invazívním druhem. U nás je to – na rozdíl od příbuzného křivouše kořenujícího (Campsis radicans) – druh téměř neznámý, přestože je v teplejších oblastech zimovzdorný.
Poznámka: K rodu Bignonia je v současnosti započítáváno 31 druhů (POWO 2020), všechny pocházejí z Nového světa, z oblasti rozkládající se od jihu USA až po severní Argentinu. Rod byl pojmenován na počest významného francouzského duchovního a vědce Jean-Paula Bignona.
Fotografováno ve dnech 5. 11. 2018 (Francie, Orléans) a 28. 9. 2020 (Česko, Čechy, Pečky).