Syn.: Juanulloa hookeriana Miers, Juanulloa membranacea Rusby, Juanulloa pedunculata Rusby, Portaea aurantiaca Ten., Swanalloia aurantiaca Walp., Ulloa parasitica Pers.
Čeleď: Solanaceae – lilkovité
Rozšíření: Jihoamerický druh, vyskytuje se v amazonské části Peru, na severozápadě Brazílie (ve spolkovém státě Acre) a na severu Bolívie.
Ekologie: Roste epifyticky v tropických vlhkých lesích a v křovinaté vegetaci.
Popis: Křovitý epifyt, chudě větvený, lysý. Listy jsou střídavé, řapíkaté, podlouhle eliptické až obvejčité, 10–15 cm dlouhé a 5–7 cm široké, kožovité, lesklé, na bázi klínovité, celokrajné, na vrcholu zašpičatělé. Květenství je terminální, vrcholičnaté, svěšené, až 15 cm dlouhé; kalich je vejcovitý, dužnatý, nafouklý, oranžový, až 4 cm dlouhý a 2 cm široký, jeho cípy jsou špičaté; koruna je trubkovitá, červenooranžová, poměrně štíhlá, z kalichu vyniklá (na představovaných snímcích chybí), korunní cípy jsou zaokrouhlené až špičaté, asi 4 mm dlouhé; nitky tyčinek jsou 8–10 mm dlouhé, na bázi chlupaté, prašníky jsou až 8 mm dlouhé. Plodem je bobule uzavřená ve vytrvávajícím kalichu.
Poznámka: Rod Juanulloa v současnosti čítá osm druhů (POWO 2023), které se vyskytují ve Střední Americe a na severu Jižní Ameriky, v oblasti od Mexika až po Bolívii.
Rodové jméno Juanulloa je vlastně složeninou vytvořenou z jmen dvou španělských důstojníků, kteří v roce 1735 doprovázeli francouzskou geodetickou expedici do ekvádorského Quita – byli to Jorge Juan y Santacilia (1713–73) a Antonio de Ulloa (1716–95).
Fotografoval Mário Duchoň, dne 9. 2. 2023 (Peru).