Syn.: Nolanaceae Bercht. et J. Presl

Solanum lycopersicum

POPIS:
Rostliny rozmanitého vzhledu. Najdeme mezi nimi byliny jednoleté, např. lilek černý (Solanum nigrum), víceleté monokarpické, např. blín černý (Hyoscyamus niger), i vytrvalé, např. rulík zlomocný (Atropa bella-donna), jakož i bylinné liány, např. lilek potměchuť (Solanum dulcamara). Dále se zde objevují keře, např. Withania riebeckii, dřevnaté liány, např. Solandra maxima, případně menší stromky, např. Brugmansia aurea nebo Nicotiana glauca, výjimečně i větší stromy, např. Duckeodendron cestroides. Stonky některých druhů mohou být ostnité, např. u lilku sodomského (Solanum linnaeanum), nebo tvoří kolce, jako kustovnice Lycium intricatum; obsahují bikolaterální cévní svazky. Některé vytrvalé druhy tvoří oddenkové hlízy, např. lilek brambor (Solanum tuberosum).
Listy jsou obvykle střídavé, jen zřídka se u některých druhů objevují listy víceméně vstřícné: např. u mochyně židovské (Physalis alkekengi) jsou párově sblížené. Mohou být celistvé, např. u mochyně peruánské (Physalis peruviana), členěné, např. u durmanu obecného (Datura stramonium), případně až složené, např. rajčete (Solanum lycopersicum).
Erikoidní keřík Fabiana imbricata má listy šupinovité, jiné druhy mají listy sukulentní, např. Lycium sokotranum nebo Sclerophylax spinescens. Domatia (speciální místa na listech, v nichž přebývají „symbiotičtí“ bezobratlí živočichové, někdy nepřesně překládané jako hálky) v podobě svazečků chlupů v paždí žilek se nacházejí např. u Solanum macrothyrsum. Palisty chybějí.
Květy jsou většinou oboupohlavné, jednopohlavné květy jsou výjimečné: tvoří je např. funkčně dvoudomý lilek Solanum dioicum, který vytváří rostliny s květy samčími a rostliny s květy oboupohlavnými, které však produkují nefunkční pyl. Květy jsou většinou uspořádány do vrcholičnatých květenství: charakteristický je zejména vijan, např. u lilku potměchuti (Solanum dulcamara); vzácněji jsou květy jednotlivé, např. u durmanu obecného (Datura stramonium). Květní obaly jsou rozlišené, obvykle pětičetné, mnohem řidčeji čtyřčetné (např. u Lycium minutifolium) nebo vtroušeně 6–8četné, např. u papriky (Capsicum annuum), isomerické. Kališní lístky srůstají alespoň na bázi, někdy se za plodu nápadně zveličují, např. u mochyně židovské (Physalis alkekengi) nebo lilíku mochyňovitého (Nicandra physalodes). Koruna je srostlá, kolovitá, např. u lilku černého (Solanum nigrum), nálevkovitá, např. u kustovnice cizí (Lycium barbarum), zvonkovitá, např. u rulíku zlomocného (Atropa bella-donna), nebo trubkovitá, např. u tabáku selského (Nicotiana rustica), výjimečně je souměrná, např. u Schizanthus hookeri nebo Atropanthe sinensis. Tyčinky tvoří jeden kruh v počtu korunních cípů, většinou jsou všechny fertilní, jen výjimečně jsou fertilní jen 4 a jedna je přeměněna na staminodium (např. Salpiglossis sinuata) nebo fertilní jsou 2, další 2 jsou staminodiální a jedna zakrněla (např. Schizanthus pinnatus). Gyneceum vzniká většinou srůstem 2 plodolistů a tvoří svrchní dvoupouzdrý semeník; řidčeji v něm vznikají další druhotné přehrádky, např. u některých durmanů (Datura); v semeníku se obvykle zakládá velký počet vajíček. V rodu Nolana gyneceum vzniká srůstem (3–)5 plodolistů a má gynobazickou čnělku.
Plody jsou buď suché, charakteru tobolky, např. u blínu černého (Hyoscyamus niger), nebo dužnaté, v tom případě mají charakter bobule, např. u lilku černého (Solanum nigrum). Tobolky se mohou otvírat víčkem, např. blíny (Hyoscyamus), dvěma clopněmi, např. petunie (Petunia), nebo čtyřmi chlopněmi, např. durmany (Datura). Vysýchavou dužnatou tobolku má např. paprika roční (Capsicum annuum). Odlišný typ najdeme ještě v rodu Nolana: zde se povětšinou tvoří plody rozpadavé, přičemž jednotlivé plůdky mohou být dužnaté, např. u Nolana paradoxa, ostnité, např. u Nolana acuminata, nebo dokonce křídlaté, např. u Nolana pterosperma; u druhu Nolana rostrata je plodem nerozpadavá vícesemenná peckovice.

Fotosyntéza probíhá u všech druhů C3 cestou.

Lilkovité se vyznačují přítomností charakteristických obsahových látek, jsou to především různé alkaloidy, např. nikotin u druhů rodu Nicotiana, atropin u rulíku zlomocného (Atropa bella-donna), hyoscyamin u blínu černého (Hyoscyamus niger), scopolamin u pablenu kraňského (Scopolia carniolica).

ROZŠÍŘENÍ:
Lilkovité patří k středně početným rostlinným čeledím, ve světě je v současnosti rozlišováno 99 rodů a asi 2480 druhů. Největší druhová diverzita lilkovitých je soustředěna do tropů Střední a Jižní Ameriky, směrem do temperátní zóny postupně vyznívají a v tundře zcela chybějí. Asi polovina známých druhů čeledi patří do rodu lilek (Solanum). Některé druhy patří k významným invazním druhům: v tropech se místy intenzivně šíří např. lilík mochyňovitý (Nicandra physalodes) a Browallia americana.

RODY TÉTO ČELEDI NA BOTANY.cz:
Anisodus
Atropa
Browallia
Brugmansia
Brunfelsia
Calibrachoa
Capsicum
Cestrum
Chamaesaracha
Datura
Exodeconus
Fabiana
Hyoscyamus
Iochroma
Jaborosa
Lycianthes
Lycium
Mandragora
Nicandra
Nicotiana
Petunia
Physalis
Physochlaina
Salpichroa
Schizanthus
Scopolia
Solandra
Solanum
Withania
Witheringia

EKOLOGIE:
Nečetné temperátní lilkovité rostou nejčastěji na mezických stanovištích – příkladem je rulík zlomocný (Atropa bella-donna), který ve střední Evropy indikuje paseky po květnatých bučinách, nebo druh podrostu bučin pablen kraňský (Scopolia carniolica). Naproti tomu lilek potměchuť (Solanum dulcamara) je vázaný spíše na vlhká stanoviště – lužní lesy a pobřežní křoviny. V našich zeměpisných šířkách se pak vyskytují polní nebo ruderální archeofyty, původem se Středozemí a přilehlých oblastí: k nim zřejmě patří i lilek černý (Solanum nigrum), blín černý (Hyoscyamus niger) nebo durman obecný (Datura stramonium).
Ve Středozemí a na Blízkém východě přibývá více xerofilních druhů, které provázejí místa s nezapojenou keřovou nebo travinobylinnou vegetací: k nim patří mandragora (Mandragora officinalis) nebo Withania somnifera, v Severní Americe podobné prostředí osídluje např. Chamaesaracha coronopus.
Lilkovité se objevují i v suchomilné (až polopouštní) vegetaci subtropů až tropů – tak např. četné druhy kustovnic (Lycium) mají drobné a alespoň zčásti dužnaté listy, např. Lycium intricatum a Lycium shawii, jihoamerické druhy rodu Fabiana jsou na takové prostředí adaptovány vzhledem erikoidních keříků, některé lilky, např. Solanum linnaeanum, jsou na něj adaptovány trnitostí. Velmi suché prostředí písčitých nebo kamenitých plání osídlují jihoamerické druhy Nolana paradoxa nebo Exodeconus miersii, některé suchomilné lilkovité se objevují i ve vysokohorském prostředí, např. Physochlaina praealta. Mnohé tropické druhy ovšem provázejí okraje nebo podrost lesů ve vlhkém klimatu, např. Lycianthes denticulata.

PŘÍBUZNOST:
Lilkovité byly už tradičními morfologickými systémy řazeny mezi vývojově pokročilejší dvouděložné krytosemenné rostliny a jejich vymezení se praticky nezměnilo; rod Nolana, který býval někdy vyčleňován do samostatné čeledi z důvodu odlišné stavby gynecea, je nyní považován za zřejmou součást lilkovitých. Moderní molekulárně biologické metody odhalily, že nejblíže příbuznou skupinou jsou svlačcovité (Convolvulaceae).

VYUŽITÍ:
Mezi lilkovitými najdeme několik druhů s velkým významem jako potraviny. Pro škrobnaté hlízy se rozšířilo pěstování bramboru (Solanum tuberosum), jako zelenina má význam především rajče (Solanum lycopersicum), paprika (Capsicum annuum a příbuzné druhy) a baklažán (Solanum melongena). V poslední době se i u nás rozmáhá prodej mochyně peruánské (Physalis peruviana), konzumované jako chutné ovoce; podobně se konzumují plody rajčenky (Solanum betaceum), označené většinou jako tamarillo, lilků Solanum scabrum, Solanum muricatum (tzv. pepino), a kustovnice čínské (Lycium chinense), tzv. goji. Šťáva z bobulí lilku narančila (Solanum quitoense) se přidává do různých alkoholických i nealkoholických nápojů.
Časté alkaloidy předurčují lilkovité rostliny k využití v léčitelství; řada z nich je pro člověka jedovatých a mnohé mají navíc psychotropní účinky. Obecně rozšířené je využití tabáku (více druhů rodu Nicotiana), v němž je hlavní povzbuzující složkou nikotin. Všestrannně povzbuzujícími účinky se vyznačuje Withania somnifera, oblíbená zejména v ájurvédské medicíně (jako tzv. ashwagandha). Omamné účinky mají alkaloidy z durmanů (různé druhy rodů Datura a Brugmansia). V očním lékařství se hojně využívá alkaloid atropin z rulíku zlomocného (Atropa bella-donna). Jako magická rostlina byla využívána zejména ve středověku mandragora (Mandragora autumnalis a Mandragora officinarum), nejen díky kořeni, který tvarem připomíná lidské tělo, ale i díky komplexu alkaloidů, které účinkují jako sedativum, hypnotikum, ale i jako cytostatikum; s jejím sběrem byly spojeny dokonce přísné předpisy.
Mnohé lilkovité jsou pěstovány i jako okrasné rostliny, např. hybridní petúnie (Petunia ×atkinsiana), pod komerčním označením „Million Bells“ jsou nabízeny četné kultivary rodu Calibrachoa, v tropech se pěstují Brunfelsia pauciflora, Browallia americana, více druhů rodu Brugmansia nebo např. Cestrum elegans.

SolanaceaeSolanaceaeSolanaceae
SolanaceaeSolanaceaeSolanaceae
SolanaceaeSolanaceaeSolanaceae
SolanaceaeSolanaceaeSolanaceae
SolanaceaeSolanaceaeSolanaceae
SolanaceaeSolanaceaeSolanaceae
SolanaceaeSolanaceaeSolanaceae
SolanaceaeSolanaceaeSolanaceae