Biologická klasifikace: Animalia, Mammalia, Artiodactyla, Bovidae
Syn.: Bos bubalis Linnaeus, 1758; Bubalus arnee f. bubalis (Linnaeus, 1758)
Česká jména: buvol domácí, buvol vodní
Anglická jména: Water buffalo, Asian water buffalo
Rozšíření: Buvol domácí (Bubalus bubalis) je pravděpodobně domestikovanou formou divokého buvola indického (Bubalus arnee), jenž byl původně rozšířen v jižní a jihovýchodní Asii – především v severovýchodní Indii a Indočíně, kde se divoké populace poměrně vzácně vyskytují dodnes. Byl domestikován zhruba před 3000 až 7000 lety, záhy se s přičiněním člověka rozšířil po celém jihu Eurasie, dostal se až do Středozemí i severní Austrálie, také do Jižní a Střední Ameriky. Jsou rozlišovány dvě jeho formy, buvol bažinný je rozšířen spíše na východě areálu, buvol říční na západě.
Způsob života: Ve volné přírodě obývá tropické a subtropické lesy, stálé a sezónní mokřady, bažiny a vlhkou savanu.
Je závislý na vodě, ve které tráví většinu času. Mokřadní stanoviště poskytuje vodu k pití a ochlazování, bahno slouží k ochraně před parazity, zároveň se tu nachází dostatek potravy. Je to býložravec, pase se v travnatých porostech, konzumuje také vodní rostliny a další vegetaci, která roste v řekách a bažinách nebo podél nich. Během poledního žáru odpočívá pod stromy, válí se v bahně nebo se zcela ponoří do vody, a to až po nosní dírky a oči. Je aktivní hlavně za svítání a za soumraku, v období sucha i v noci.
Má dobře vyvinutý čich a sluch. Komunikuje prostřednictvím držení těla, pohybu a funění.
Je společenský, zdivočelí buvoli běžně tvoří stáda o 10–30 jedincích, složených z dospělých samic, jejich potomků a dospívajících telat, které vede stará samice. Mladí dospívající samci se připojují k mládenecké skupině, která může mít až 11 členů. Starší býci jsou často samotáři.
Je typicky polygynní. Během období dešťů býci vstupují do samičích skupin, odhánějí mladší protivníky a páří se s vnímavými samicemi, které jsou v říji. Po spáření opouští stádo. Samice po 300–340 dnech březosti rodí obvykle jedno mládě, vzácně dvě. Červenohnědé až žlutohnědé tele, vážící při narození 35–40 kg, saje mateřské mléko 6–9 měsíců. Interval mezi porody bývá dva roky. Samice pohlavně dospívá ve věku okolo 1,5 roku a zůstává v mateřské skupině. Samec dosahuje pohlavní dospělosti ve věku tří let a opouští mateřské stádo. Mláďata se mohou stát kořistí krokodýlů a dingů. Může se dožít 20 let.
Popis: Velký sudokopytník z čeledi turovitých, dosahuje délky těla 240–300 cm, délky ocasu 60–100 cm, výšky v kohoutku 150–190 cm a hmotnosti 250–550(–1000) kg. Obličej je dlouhý a úzký, uši jsou poměrně malé. Rohy u obou pohlaví jsou na hlavě umístěné daleko od sebe, u samice jsou menší. Jsou rýhované, s trojúhelníkovým průřezem. Poměrně dlouhý ocas je na špičce huňatý. Nohy bývají špinavě bílé až po kolena. Dospělci jsou téměř bez srsti a zbarvení kůže je často obtížné zjistit, neboť jsou často pokryti bahnem. Suchá kůže je tmavě šedá, vlhká je tmavě šedohnědá až černá.
Využití: Buvolí maso je jemné a chutné, z kůže se vyrábějí rozmanité kožené výrobky. Jejich mléko je energeticky bohaté, obsahuje více tuku, laktózy a bílkovin než mléko kravské. Využívá se zejména k výrobě másla, máslového tuku (ghí), sýrů a různých dalších produktů. Buvoli se chovají také jako zvířata tažná.
Poznámka: Do Austrálie (zvířata odtud jsou zachycena na našich snímcích) byli první buvoli přivezeni mezi lety 1825 a 1843, a to konkrétně na severoaustralský Melvillův ostrov a na sousední poloostrov Cobourg. Údajně to mělo být pro jejich maso, bylo to zhruba 80 zvířat. Když byly tyto osady v polovině 20. století lidmi opuštěny, usadili se buvoli v bažinách a v zaplavovaných oblastech Severního teritoria. V osmdesátých letech 20. století, po onemocnění buvolů brucelózou a tuberkulózou, muselo být mnoho zvířat utraceno, přesto v Severním teritoriu stále žije velké množství těchto zdivočelých zvířat, která spásají významnou část vegetace a způsobují erozi půdy. Narušují tamní ekosystém, ve kterém se přestává dařit původním druhům – z lokalit obývaných buvoly mizí některé druhy rostlin a živočichů.
Fotografováno ve dnech 26. 8. a 30. 9. 2024 (Austrálie, Northern Territory, okolí Pine Creek a Berry Springs, Territory Wildlife Park).