Syn.: Lycium halimifolium Mill., Lycium lanceolatum Veillard, Lycium vulgare Dunal
Čeleď: Solanaceae – lilkovité
Rozšíření: Původním je tento druh v jihovýchodní Evropě a Malé Asii (někdy je uváděna za jeho domovinu i Čína), byl zavlečen do řady oblastí světa (severní Afrika, Severní Amerika, Patagonie). U nás se vyskytuje především v teplejších oblastech, poprvé je na našem území doložen v roce 1785, pěstoval se jako okrasný keř.
Ekologie: Roste na neudržovaných suchých svazích, náspech, rumištích, podél zdí, na hrázích, kolem silnic a železničních tratí, často v městském prostředí, v pásmu nížin a pahorkatin. V současnosti se jedná o invazivní druh, proniká i do přirozených společenstev.
Popis: Opadavý keř, 1–3 m vysoký, bohatě větvený, větve obloukovitě převislé, prutovité, kolce asi 5 mm dlouhé. Listy krátce řapíkaté, podlouhle kopinaté, až 65 mm dlouhé, šedozelené, lysé, kalich 2pyský, horní pysk se dvěma cípy, koruna 5četná, trubkovitá, až 18 mm v průměru, růžově fialová, lem koruny je kratší než korunní trubka, kvete od května do září. Plodem je vejcovitá bobule, která je ve zralosti šarlatově červená.
Využití: Celá rostlina je slabě až středně jedovatá – withanolidy, pyrrolové deriváty a tropanové alkaloidy. Jedná se údajně o dobrou medonosnou rostlinu. Vysazuje se do živých plotů a na svahy v okolí komunikací. V Číně se plody tohoto druhu používají v tradičním léčitelství, i když v míře mnohem větší se zde spíše využívají plody druhu Lycium chinense – zde označovaného jako gou qi. Číňané využívají kromě plodů i listy a kořeny této rostliny, slouží jim jako koření, léčivka i zelenina. Rozhodně není vhodné tento orientální druh zaměňovat s kustovnicí cizí.
Poznámka: V blízkosti botanicky cennějších lokalit by měl být tento keř nemilosrdně likvidován, snad jedině v ruderálních společenstvech a v zástavbě jej lze tolerovat.
Fotografováno dne 18. 9. 2008 (Česko, Český Brod).