Syn.: Leucophae candicans (Aiton) Webb et Berthel., Leucophae massoniana (Benth.) Webb et Berthel., Sideritis candicans var. longifolia Lowe, Sideritis candida Salisb., Sideritis massoniana Benth., Sideritis massoniana f. longifolia (Lowe) Svent
Čeleď: Lamiaceae – hluchavkovité
Rozšíření: Endemit Madeiry. Naše snímky zachycují nominátní varietu, na ostrově se vyskytují ještě další 1–2 variety, které přesahují i na sousední ostrůvky Porto Santo a Bugío.
Ekologie: Roste na skalkách, okrajích lesních světlin a na trávnících, v nadmořských výškách 600–1700 m.
Popis: Vytrvalý, bíle nebo šedě plstnatě chlupatý keřík vysoký 45–100 cm. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, vejčité až kopinaté, 4,5–12 cm dlouhé a 1,5–7,5 cm široké, na bázi srdčité, oddáleně vroubkované až téměř celokrajné, na vrcholu špičaté. Květenství je větvené, spíše řídké, složené z bohatých lichopřeslenů; kalich je zvonkovitý, 5–6,5 mm dlouhý, s 10 žilkami a 5 stejnými, 1–1,5 mm dlouhými zuby; koruna je krémově žlutá, olysalá nebo vně řídce chlupatá, korunní trubka je 4–5,5 mm dlouhá, horní pysk je 2–2,5 mm dlouhý, plochý a vykrojený, dolní pysk je 2,2–3,5 mm dlouhý, se středním pyskem mělce 3laločným. Plody jsou asi 1,5 mm dlouhé vejcovité tvrdky.
Poznámka: Rod Sideritis je v Evropě a ve Středozemí zastoupen většinou jednoletými druhy, zatímco v Makaronésii rostou polokeře až keře s nápadně běloplstnatými až šedoplstnatými lodyhami a listy. Na Madeiře se takový druh vyskytuje pouze jeden, i když je dosti proměnlivý, naproti tomu na Kanárských ostrovech tento rod divergoval do více než 20 endemických druhů.
Fotografoval Jindřich Houska, dne 11. 5. 2006 (Portugalsko, Madeira, mezi sedlem Encumeada a Pico Grande).