Jednou z vlastností, které rostliny odlišují od živočichů, je velmi snadné křížení mezi často značně odlišnými druhy. V některých čeledích (lipnicovité, vstavačovité) dochází i ke křížení mezi druhy různých rodů. Křížení je často spojené i se změnou počtu chromozómů, polyploidizací, která patří u rostlin mezi nejvýznamnější evoluční mechanismy. Hybridní rostliny sice mohou být sterilní, v mnoha případech jsou ale alespoň zčásti fertilní a mohou se dále křížit s rodičovskými rostlinami za vzniku často rozsáhlých hybridních rojů. Kombinují biologické a ekologické vlastnosti rodičů, někdy ale mohou mít i znaky a vlastnosti u rodičů neznámé, které je mohou významně zvýhodňovat a umožnit jejich dlouhodobé přežívání, někdy dokonce i invazní šíření.
Krkonošské violky – kam až může vést genetická eroze
Křížení původní horské violky žluté sudetské (Viola lutea subsp. sudetica, 2n = 50) a violky trojbarevné (Viola tricolor, 2n = 26), zavlečené v sedmdesátých letech 20. století se štěrkovým posypem cest na krkonošskou luční enklávu Zadní Rennerovky (1270 m n. m.), vedlo ke vzniku hybridního roje, který byl podrobně zkoumán krátce po jeho vzniku a následně v letech 1991–93. Prokázalo se snížení počtu různě barevných hybridních morfotypů a převládnutí morfotypů barevně bližších V. lutea subsp. sudetica, v 90. letech byly nejčastější hybridi s počtem chromozómů blízkým primárním hybridům (2n = 38), byly ale zjištěny i rostliny s počtem vyšším než má V. lutea subsp. sudetica (až k 2n = 62), někdy se zcela novými morfologickými znaky a biologickými vlastnostmi.
- Viola lutea subsp. sudetica a dva různé barevné typy Viola tricolor
- Květy hybridních morfotypů Viola lutea subsp. sudetica × V. tricolor
____________________
Málem zapomenutý hybrid
V roce 1922 byl na tehdejší zahradě zemědělské školy v Roudnici zjištěn hybrid mezi u nás původní žlutokvětou kozí bradou luční (Tragopogon pratensis) a dříve vzácně pěstovanou fialovokvětou kozí bradou pórolistou (T. porrifolius) T. ×mirabilis (oba rodiče jsou diploidní). Nález byl publikován, přesto na dlouhá léta upadl v zapomnění. Na konci 90. let byla na místě bývalé zahrady a v blízkém okolí nalezena velká populace hybridních rostlin, na první pohled proměnlivá zejména v barvě květů. Jedinečná je zejména ze dvou pohledů:
1) hybridní rostliny jsou opakovaně kvetoucí trvalky, zatímco rodičovské rostliny jsou krátkověké trvalky kvetoucí jednou za život;
2) hybridní rostliny jsou diploidní, zatímco v Severní Americe vznikly křížením diploidních kozích brad tetraploidní hybridogenní typy, a roudnická populace tak může být evoluční alternativou k polyploidnímu vývoji.
- Tragopogon porrifolius a Tragopogon pratensis
- Hybridní rostliny Tragopogon porrifolius × T. pratensis
____________________
Chlupáčky jako modelová skupina pro studium reprodukčních mechanismů
Ještě o poznání složitější evoluční mechanismy jsou známy u chlupáčků (Pilosella, Hieracium podrod Pilosella). Je to dáno zejména častou polyploidií, různorodostí rozmnožovacích způsobů (sexualita, fakultativní apomixie, tj. vývoj semen bez oplození), v přírodě běžným křížením a schopností stabilizovat vzniklé genotypy pomocí vegetativního šíření výběžky. Jako příklad je možné uvést křížení hexaploidní fakultativně apomiktické rostliny druhu Pilosella rubra s tetraploidní sexuální P. officinarum, kdy je v potomstvu možné rozlišit až 5 různých cytotypů – převažující hexaploidy a dále pentaploidy, heptaploidy, oktoploidy a trihaploidy.
- Pilosella rubra a Pilosella officinarum
- Různé barvy květů / úborů u pentaploidních potomků křížení P. rubra × P. officinarum, podobná varibilita je i u trihaploidů (mohou mít i čistě žluté květy)
- U oktoploidních a heptaloidních potomků není barva květů proměnlivá (hexaploidi vznikají apomikticky a barvu mají stejnou jako P. rubra)
____________________
Pořadatelé a sponzoři akce:
