Syn.: Heracleum orsinii Guss., Heracleum pyrenaicum subsp. orsinii (Guss.) F. Pedrotti et S. Pignatti
Čeleď: Apiaceae – miříkovité
Rozšíření: Roste ve střední Itálii v centrálních Apeninách a dále na Balkáně v Chorvatsku, Bosně a Hercegovině, Černé Hoře, v Albánii, Makedonii, Řecku, Bulharsku a snad i v evropské části Turecka.
Ekologie: Charakteristickým biotopem jsou pohyblivé vápencové sutě v nadmořských výškách 1000–2500 m.
Popis: Vytrvalá bylina s mnohohlavým oddenkem a vřetenovitými kořeny; lodyha dorůstá výšky 0,5–1,2 m a je řídce chlupatá, ve vyšších částech navíc pokrytá drobnými štětinovitými brvami. Přízemní listy jsou dlanitolaločnaté až dlanitoklané (až do 3/4 čepele), 30–40 cm dlouhé a 20–30 cm široké, na líci lysé, na rubu na žilnatině s drobnými trojúhelníkovitými šupinkami, na okraji ostře zubaté; lodyžní listy se postupně zmenšují a jsou hlouběji členěné, mají výrazné nafouklé pochvy. Květenství je koncový složený okolík s (12–)15–30(–45) okolíčky; obal většinou chybí, listeny obalíčku jsou početné, šídlovité; květy jsou převážně oboupohlavné, na postranních okolíčcích občas jen samčí; kalich je nezřetelný; korunní lístky jsou hluboce dvoulaločné, zelenavé. Plody jsou zploštělé, v obrysu eliptické, asi 1 cm dlouhé a 0,8 cm široké dvounažky s křídly asi 1 mm širokými.
Poznámka: V rámci polymorfního druhu Heracleum sphondylium patří tento taxon do skupiny jihoevropských horských poddruhů, odlišných především členěnými, nikoli složenými přízemními listy s ostře zubatými úkrojky. Tyto typy byly donedávna vyčleňovány jako samostatný druh Heracleum pyrenaicum; na území Česka ani Slovenska nezasahují.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 3. 7. 2015 (Itálie, NP Gran Sasso e Monti della Laga, sutě pod Sella di Monte Aquila).