Syn.: Pervinca major (L.) Garsault, Vinca grandiflora Salisb., Vinca minor subsp. major (L.) Bonnier et Layens
Čeleď: Apocynaceae – toješťovité
Rozšíření: Západní a centrální Středozemí, jako pěstovaný druh se rozšířil do řady oblastí světa (např. Anglie, Makaronésie, jih USA, jih Jižní Ameriky). Je rozlišováno několik infraspecifických taxonů.
V Česku se s ním setkáváme v zahradách a parcích především teplejších oblastí.
Ekologie: Roste na okraji lesů, v křovinách, na březích vodních toků, v zahradách se nezřídka objevují i kultivary se žlutě nebo bíle panašovanými listy. Kvete od března do července.
Popis: Stálezelená bylina, na bázi dřevnatějící, sterilní lodyhy jsou poléhavé, 50–100 cm dlouhé, kvetoucí vystoupavé až přímé, až 30 cm dlouhé. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, srdčitě vejčité, 25–90 mm dlouhé a 10–60 mm široké, na okraji brvité. Kališní cípy jsou čárkovité, 7–18 mm dlouhé, brvité, květy stopkaté, jejich stopky jsou kratší než listy, koruna je řepicovitá, dosahuje 3–5 cm v průměru, modrá až fialová, u středu bělavá.
Využití: Podobně jako u nás běžnější barvínek menší, využívá se i tento druh v léčitelství a farmaceutickém průmyslu, uplatňuje se také v homeopatii.
Fotografováno dne 31. 3. 2006 (Španělsko, Kanárské ostrovy, Tenerife, Anaga, Chamorga).