Syn.: Otacanthus azureus (Linden) Ronse, Otacanthus caeruleus Lindl., Stemodia azurea Linden, Tetraplacus taubertii Mez
Čeleď: Plantaginaceae – jitrocelovité
Rozšíření: Endemit nevelkého území v jihovýchodní Brazílii (Mata Atlântica), vyskytuje se ve státech Espírito Santo a Rio de Janeiro. Byl však zavlečen i do jiných částí Brazílie, na Madagaskar, Seychely, Mauricius, Réunion a na Havajské ostrovy. Pěstuje se v tropech celého světa jako okrasná rostlina v parcích a zahradách, nabízejí ji mnohé zahradnické podniky.
Ekologie: Roste v pobřežní vegetaci, ve vlhkých lesích, ve vegetační formaci restinga, druhotně i na stanovištích ruderálních, na neobdělávaných políčkách, rumištích, podél cest, na březích vodních toků.
Popis: Vytrvalá bylina, 60–150 cm vysoká, chudě větvená, s lodyhou přímou, řídce chlupatou, v průřezu čtyřhranou, u starších rostlin na bázi dřevnatějící. Listy jsou vstřícné, přisedlé, vejčité až kopinaté, 4–8 cm dlouhé a 1–3,5 cm široké, na bázi klínovité, na okraji drobně pilovité, s více či méně špičatým vrcholem, na líci řídce chlupaté, na rubu jsou chlupaté pouze žilky. Při poškození vydávají listy charakteristickou pryskyřičnou vůni. Listeny mají podobný tvar jako listy, směrem k vrcholu se postupně zmenšují. Výrazně modře zbarvené květy vyrůstají jednotlivě z úžlabí listů, hlavně v terminálních částech jednotlivých výhonků. Kališní lístky jsou nestejné, dorzální je 12–18 mm dlouhý a 5 mm široký, ostatní čtyři jsou 10 mm dlouhé a 1 mm široké. Korunní trubka je zakřivená, 2,5–3,5 cm dlouhá, řídce chlupatá, dvoupyská koruna je pak na konci široce otevřená, dosahuje průměru 2–3 cm, horní pysk je jasně modrý až modrofialový, někdy s tmavšími žilkami, dolní pysk je stejně modře zbarvený, uprostřed má však nápadně bílou, protáhlou skvrnu. Plodem je vejčitá tobolka s přetrvávajícím kalichem, semena jsou podlouhlá, asi 0,5 mm dlouhá, hnědá.
Využití: Díky své nápadné modré barvě a snadnému pěstování je žádanou květinou v různých zahradních kompozicích. Je také často řezána do kytic, protože vydrží poměrně dlouho ve váze. V kultuře vyžaduje dostatek vláhy, starší rostliny však dokáží vydržet i kratší období sucha. Je však limitována teplotou, vývoj květů poškodí již teplota nižší jak 15 °C. Při dostatku tepla a vláhy kvete nepřetržitě téměř celý rok.
Poznámka: Rod Achetaria zahrnuje asi 10 druhů.
Fotografováno v lednu 2012 a 2013 (Thajsko, Pattaya, Nong Nooch Tropical Botanical Garden).