Syn.: Alnus cordifolia Ten., Alnus neapolitana Savi, Alnus nervosus Dippel
Čeleď: Betulaceae S. F. Gray – břízovité
Rozšíření: Mediteránní Evropa – Korsika, jižní Itálie a Sardinie, severozápadní Albánie. Zavlečena na Azorské ostrovy.
Ekologie: Pionýrská, rychle rostoucí, na půdu nenáročná dřevina. Roste převážně v údolích kolem vodotečí a na svazích kopců, na hlinitých, jílovitých i písčitých, půdách, kyselých až zásaditých. Preferuje vlhčí, ale toleruje i vysýchavá stanoviště. Vertikální rozmezí 100–1400 m n. m. Světlomilná až polostinná dřevina. Nesnáší suché a mrazivé zimy. Na kořenech (jako u všech olší) jsou přítomny korálkovité nádory, vytvářené symbiotickým aktinomycetem rodu Frankenia, který má schopnost poutat vzdušný dusík a obohacovat jím půdu. V místech původního výskytu roste nejčastěji ve smíšených lesích v pásu kaštanovníků s Castanea sativa, Fagus sylvatica, Ostrya carpinifolia, Quercus spp., Q. pubescens, Carpinus orientalis, Acer campestre, A. lobelii atd. Kvete začátkem jara, nažky vylétávají během podzimu až do prosince.
Popis: Opadavý strom dorůstající 10–15(–28) m výšky a do 60(–100) cm v průměru kmene. Koruna hustá, široce košatá. Borka u mladých stromů nazelenale šedá, hladká s četnými lenticelami, u starších jedinců světle hnědošedá, podélně rozbrázděná. Letorosty olivově zelené, až červenohnědé, mírně hranaté, lepkavé s četnými lenticelami. Pupeny střídavé, stopkaté, kryté se 2 červenohnědými šupinami. Listy střídavé, v mládí lepkavé. Čepel 2–12 cm dlouhá,vejčitá až eliptická, na bázi srdčitě vykrojená, na konci zaoblená nebo krátce zašpičatělá na svrchní straně leskle zelená, vespod světlejší, lysá s chomáčky žlutohnědých chloupků v paždí žilek (6–8 párů postranních žilek), okraj jemně vroubkovaně zubatý. Řapík 2–3 cm dlouhý. Listy vytrvávají na stromě v příhodných podmínkách od března až do prosince, před opadem se zbarvují dožluta. Květy jednopohlavné, přezimující v jehnědách. Samčí jehnědy se vytvářejí už během léta. Plně vyvinuté (na jaře) jsou asi 5–11 cm dlouhé, žlutohnědé, po odkvětu nachově hnědé, vytrvávají až do zimy. Květy v trojkvětých vidlanech za podpůrným listenem, prostřední květ se 2, postranní každý s 1 listencem; okvětí 4četné, srostlé, tyčinky 4. Samičí jehnědy vejcovité, zelené, vyrůstají na tlustých stopkách; květy po 2 za podpůrnými listeny. Plodem jsou hnědé nažky s neprůsvitným kožovitým lemem uložené v 1,5–3 cm velké dřevnaté šištici (tvoří ji srostlé zdřevnatělé podpůrné šupiny vznikající srůstáním listenů a listenců).
Poznámka: Druh hojně pěstován v různých částech světa převážně v oblastech s oceánickým klimatem (např. USA, Nový Zéland, západní, jižní a severní Evropa). Slouží jako přípravná a meliorační dřevina na obtížně zalesnitelných či neplodných půdách, ke zpevňování svahů. Výborně se hodí do větrolamových pásů kolem pobřeží. Velmi dobře snáší městské prostředí, proto bývá často vysazována jako alejový strom. U nás poměrně zřídka, spíše jako sbírková dřevina arboret.
Fotografováno ve dnech 1. 5. 2007 (Francie, Provence, okolí Orpierre) a 10. 7. 2007 (Itálie, Toskánsko, Pitigliano).