Syn.: Antirrhinum majus L. subsp. siculum (Mill.) P. Fourn., Antirrhinum dielsianum Rothm.
Čeleď: Plantaginaceae Juss. – jitrocelovité
Rozšíření: Mediteránní druh – původní je snad jen na Maltě a Sicílii. Dnes je však rozšířen i v jižní a centrální část Apeninského poloostrova, také v některých dalších částech Středozemí (např. Izrael), zde zřejmě jen zavlečený.
Ekologie: Roste na skalách, kamenitých svazích, také na starých zdech, převážně na vápenci, v pobřežním pásmu, vzácně stoupá i do vyšších poloh (zhruba do 500 m n. m.). Kvete od března do října.
Popis: Dvouletá až vytrvalá bylina, 20–60 cm vysoká, lodyha je vystoupavá až přímá, na bázi dřevnatá a větvená, lysá, jen v květenství žláznatá, listy na bázi lodyhy vstřícné, v horní části lodyhy střídavé, podlouhle kopinaté, 40–50 mm dlouhé a pouze 2–6 mm široké. Květenstvím je hrozen, kališní cípy jsou vejčité až kopinaté, asi 5 mm dlouhé, koruna je šklebivá, 17–25 mm dlouhá, bledě žlutá, někdy růžově žilkovaná. Plodem je tobolka.
Záměny: Na severu Itálie, v jižní Francii a v severovýchodním Španělsku se vyskytuje ještě další žlutokvětý druh hledíku (Antirrhinum latifolium), jeho listy jsou však vejčité až kopinaté, až 6 cm dlouhé a 2,2 cm široké, tedy jen 2–3krát delší než široké. Tento druh je navíc obvykle celý pokryt žláznatými chlupy.
Fotografováno dne 16. 4. 2008 (Itálie, Gargano, Vieste).