Syn.: Cacalia atriplicifolia L., Cacalia gigantea Nees, Cacalia paniculata Raf., Cacalia rotundifolia (Raf.) House, Cacalia similis Buchholz et Palmer, Conopholis atriplicifolia Nieuwl., Conopholis similis Nieuwl., Senecio atriplicifolius (L.) Hook., Mesadenia atriplicifolia (L.) Raf., Mesadenia similis Small, Mesadenia pulverulenta Raf., Mesadenia rotundifolia Raf., Adenimesa atriplicifolia (L.) Nieuwl., Conophora atriplicifolia (L.) Nieuwl., Conophora similis (Small) Nieuwl.
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Rozšíření: Taxon rostoucí téměř po celém východu USA – z Floridy do Pensylvánie (dále na novoanglickém severu ojediněle a místy zcela vymizel) a od pobřeží k západu do Oklahomy, Kansasu, Nebrasky a Minnesoty.
Ekologie: Roste na lesních čistinách a při okrajích borových lesů, na pastvinách i v ruderálech podél cest, v nížinách a pahorkatinách od pobřeží k 600 m nadmořské výšky. Hemikryptofyt, kvete od července do pozdního podzimu.
Popis: Vytrvalá lysá bylina, za květu dva až tři metry vysoká, se vzpřímenými, od oddenku až po chocholičnatá květenství nevětvenými, střídavě olistěnými, nasivěle purpurovými lodyhami. Přízemní listy jsou vejčité nebo vejčitě srdčité, až 20 cm dlouhé, s mělce laločnatými okraji a na rubu s vyniklou dlanitou žilnatinou. Lodyžní listy zmenšené a jen krátce řapíkaté (výše na lodyze až přisedlé), výrazněji zubatě laločnaté, shora zelené, vespod obvykle sivé. Neveliké úbory v bohatě větvených květenstvích mají až centimetr dlouhé cylindrické zákrovy bez kalíšků, s pěti srůstajícími, téměř lineárními braktejemi, svírajícími pět zelenobílých, často purpurově naběhlých, čtyřzubých kvítků disku s pěti srostlými tyčinkami a s jednopouzdrým spodním semeníkem se dvěma bliznovými laloky. Zralé nažky jsou asi půl centimetru dlouhé, elipsovité, žebernaté, hnědočervené, se stejně dlouhým, snadno opadavým bělavým chmýrem.
Využití: Spařené listy se v mormonské kuchyni přidávají do polévek a salátů, sušené a drcené jako koření. V indiánských komunitách se listy přikládaly na otevřené rány k odsávání krve.
Poznámka: Druh poprvé sbíral na sklonku 17. století při virginském pobřeží John Banister, označil jej ve svém katalogu jako “Valeriana Atriplicis folio Virginiana“ a semena poslal Robertu Morisonovi do Oxfordu – tam z nich byly roku 1699 dopěstovány kvetoucí rostliny, rozesílané do evropských zahrad pod označením “Cacalia Virginiana glabra foliis deltoidibus sinuatis subtus glaucis“. John Aiton nicméně zmiňuje až rostliny dopěstované roku 1739 Philipem Millerem ze semen poslaných Leonardem Plukenetem; podle nich pak druh platně popsal Carl Linné, ale spojil při jeho pojmenování jména předešlých autorů.
K Rafinesqueově rodu Arnoglossum byl druh H. E. Robinsonem převeden před půlstoletím a molekulární data jeho náhled podpořila. Navrhované české jméno přihlíží k uplatnění druhu v indiánském ranhojičství a současně odkazuje na dávnou náplň jména “arnoglossum“, které alexandrijští rhizotomové připisovali blíže nedeterminovatelnému druhu jitrocele.
Fotografováno dne 26. 7. 2023 (Česko, Botanická zahrada Praha – expozice Pinetum a Severoamerická prérie, rostliny v kultivaci).