BERTIERA ZALUZANIA Comm. ex C. F. Gaertn.

Syn.: Mussaenda racemosa Sieber ex DC.
Čeleď: Rubiaceae – mořenovité

Bertiera zaluzania

Rozšíření: Endemit maskarénského ostrova Mauricius.

Ekologie: Roste v horských lesích a křovinách, v nadmořských výškách kolem 600 m. Kvete od listopadu do ledna.

Bertiera zaluzania

Popis: Stálezelený keř vysoký 1–3 m, funkčně dvoudomý, s větvemi jen jemně přitiskle chlupatými nebo olysalými. Listy jsou vstřícné, krátce řapíkaté, protáhle eliptické, 3–10 cm dlouhé a 1,5–4 cm široké, poněkud kožovité, celokrajné, někdy podvinuté, na vrcholu špičaté, na svrchní straně lesklé, na rubové straně s výraznou vystouplou žilnatinou; palisty jsou drobné. Květy vytvářejí latovitá květenství, často dolů skloněná až převislá, v obrysu válcovitá, jakoby stažená, s dosti krátkými větvemi. Květy jsou morfologicky dvoudomé, funkčně ale jednodomé, jsou pětičetné, rozlišené na kalich a korunu; kališní cípy jsou drobné, asi 1 mm dlouhé, koruna je zvonkovitá, bělavá, korunní cípy jsou špičaté, nazpět ohnuté. Plodem je kulovitá modrofialová bobule, obsahující množství malých semen.

Záměny: Na Maskarénách jsou původní čtyři druhy tohoto rodu, na Réunionu se vyskytuje Bertiera rufa s nápadným narezavělým oděním a B. borbonica, na Mauriciu pak B. bistipulata s velkými palisty a právě B. zaluzania, jež se vyznačuje nápadně staženým květenstvím.

Bertiera zaluzania
Bertiera zaluzania

Fotografováno dne 28. 11. 2021 (Mauricius, Black River Gorges National Park, u Gorges Viewpoint).