Čeleď: Rubiaceae – mořenovité
Rozšíření: Endemit západní části Mikronésie, vyskytuje se pouze na Palau. Roste zde především na ostrůvcích v souostroví Rock Islands, v oblasti zálivu Nikko Bay na ostrově Koror a na jihovýchodě ostrova Babeldaob.
Ekologie: Charakteristický, velmi běžný a velmi nápadný druh vápencové části Palau. Provází vegetaci skalních terásek, převisů a strmých kamenitých svahů na korálových vápencích, nejčastěji visí těsně nad vodní hladinou. Kvete po celý rok.
Popis: Stálezelený řídký rozkladitý keř vysoký 1–3 m; větve jsou obvykle převislé, oblé a hladké. Listy jsou nahloučené na koncích větviček, jsou vstřícné, s 1–2 cm dlouhým řapíkem, čepel je obkopinatá až obvejčitá, 8–12 cm dlouhá a 3–5 cm široká, poněkud dužnatá, hladká, na bázi pozvolna zúžená, celokrajná, na vrcholu tupě špičatá až zaokrouhlená, s vyniklou hlavní žilkou a nezřetelnými žilkami postranními. Vonné květy vyrůstají po 2–3 na konci větviček, jsou krátce stopkaté, 4četné; kališní trubka je asi 2,5 cm dlouhá, cípy jsou čárkovité, 2–2,2 cm dlouhé; koruna je nálevkovitá, bílá, s trubkou 10–15 cm dlouhou a trojúhelníkovitými špičatými cípy 2–4 cm dlouhými, cípy tvoří charakteristický čtverec; tyčinky jsou 4, přirůstají k bázi korunní trubky, prašníky jsou čárkovité; semeník je spodní. Plodem je hnědá válcovitá tobolka, obsahuje velké množství drobounkých semen.
Využití: Místní ženy květy používají ke zkrášlení při tradičních ceremoniích. Druh byl nominován na národní květinu Palauské republiky.
Poznámka: Rod zahrnuje asi 10–12 druhů rozšířených v pobřežních oblastech od Filipín a nejvýchodnějších ostrovů Indonésie po Mariany a Tongu, největší počet druhů se vyskytuje na Nové Guineji. Nedávno byla na základě molekulárních analýz od rodu Bikkia oddělena skupina druhů z vnitrozemí Nové Kaledonie, která se také morfologicky odlišuje květy zvonkovitého tvaru: řadí se nyní do rodu Thiollierea.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, 18.–31. 1. 2018 (Palau, Koror, ostrůvky v zálivu Nikko Bay a ostrov Ulebsechel).