Syn.: Polygonum amplexicaule D. Don, Persicaria amplexicaulis (D. Don) Ronse Decraene, Polygonum petiolatum D. Don, Polygonum ambiguum Meisn., Polygonum speciosum Meisn., Polygonum oxyphyllum Wallich, Bistorta petiolata (D. Don) Petrov, Bistorta speciosa (Meisn.) Greene, Bistorta oxyphylla Greene, Bistorta henryi Yonekura et Ohashi
Čeleď: Polygonaceae – rdesnovité
Rozšíření: Areál druhu protíná téměř všechna himálajská pohoří, z afghánského Badachšánu vybíhá přes pákistánské a indické oblasti někdejšího Kašmíru a dále přes Nepál, Sikkim a Bhútán do Tibetu, Jün-nanu, S‘-čchuanu a přilehlých oblastí sousedících středočínských provincií. Zplaňuje a zdomácňuje na Britských ostrovech, jinde v evropských zemích spíše jen příležitostně uniká ze zahrad (u nás přechodně na Brněnsku a Havlíčkobrodsku).
Ekologie: Roste na březích potoků a horských jezer, na lehce přistíněných travnatých svazích v soutěskách a ve smíšených horských monzunových lesích, bělokvěté populace zpravidla v nadmořských výškách mezi 1000 a 2400 m, purpurově kvetoucí vystupují k 3400 m (a na západě areálu místy i k 4000 m). Hemikryptofyt. Kvete od července do pozdního podzimu, obvykle do prvních nočních mrazíků.
Popis: Vytrvalá bylina s podzemními, na prst silnými hnědopurpurovými plazivými oddenky a s přímými, spoře větvenými, v nodech jen nepatrně zbytnělými lodyhami, za květu až metr vysoká. Přízemní listy má dlouze řapíkaté, s čepelemi až čtvrt metru dlouhými, srdčitě vejčitými a protáhle zahrocenými, shora lysými a sytě zelenými, vespod jen při žilnatině pýřitými a poněkud nasivělými, celokrajnými, se slabě podvinutými a lehce zvlněnými okraji. Lodyžní listy jsou podobné, spíše srdčitě kopinaté, odspodu nahoru postupně se zmenšující a objímavě přisedlé, s palisty staženými v nahnědle blanitou, nápadně tubulárně protaženou, při bázi sesýchavou botku. Terminální klasnatá květenství na tenkých stopkách bývají až 10 cm dlouhá, poměrně tenká a nepříliš hustá, s květy po dvou nebo třech ve svazečcích stažených krátkým blanitým listenem. Květy jsou pětičetné, asi půl centimetru dlouhé, s eliptickými, tubulárně staženými, růžově purpurovými nebo bílými tepaly, s osmi tyčinkami a semeníky s třemi nesrostlými čnělkami. Trojhranná černohnědá nažka je skrytá v přetrvávajícím okvětí.
Využití: V oblastech někdejšího Kašmíru se z listů vaří čaj a připravují diuretické nálevy, dále se užívají při léčení nemocí z nachlazení a jako expektorans.
Poznámka: Dánský botanik Nathaniel Wallich sbíral tento značně proměnlivý taxon už před rokem 1830 v řadě karmínově kvetoucích i bělokvětých variací, popisovaných v té době jako svébytné druhy. Růžově kvetoucí rostliny poslal Královské botanické zahradě v Kew skotský botanik Hugh Falconer z uttarpradéšského Saháranpuru roku 1836, půl století poté byla i bělokvětá varieta dopěstována ze semen poslaných Jamesem E. T. Aitchisonem a roku 1888 přivezl irský lovec rostlin Augustine Henry purpurově kvetoucí rostliny z východní výspy areálu na pomezí S‘-čchuanu a Chu-peje. Z tohoto základu bylo vyšlechtěno na dvacet odrůd, často vysazovaných především v Anglii, kde toto rdesno na početných lokalitách zplaňuje.
Fotografováno dne 28. 7. 2023 (Česko, Dendrologická zahrada Průhonice).