Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Rozšíření: Endemit malého území na monzunem ovlivněných svazích nad Indickým oceánem na jižním pobřeží Arabského poloostrova. Vyskytuje se pouze v pohraniční oblasti Jemenu (Mahra) a Ománu (Dhofar). Do rodu Blepharispermum se řadí asi 16 druhů, z nichž dva rostou v Indii a na Srí Lance, dva na Arabském poloostrově a zbytek v Africe, zvláště východní.
Ekologie: Jedna z dominant vegetace na návětrných kamenitých vápencových svazích, kde se uplatňuje vliv letního monzunu v podobě dešťů nebo mlh, zatímco po zbytek roku zde panuje období sucha. Vystupuje do nadmořské výšky asi 850 m.
Popis: Keř nebo malý stromek s přímými větvemi, dorůstá výšky až 3 m; borka je šedavá; letorosty jsou plstnatě chlupaté. Listy jsou střídavé, řapíkaté, kopinaté, 3–10 cm dlouhé, měkké a na větvičkách nápadně dolů visící, na rubu a na okrajích krátce pýřité, na bázi zaokrouhlené až klínovité, celokrajné, na vrcholu tupě špičaté. Velmi drobné úbory jsou uspořádány do dlouze stopkatých kulovitých terminálních strboulů o průměru asi 1 cm, v úboru podepřeny hnědými chlupatými listeny; zákrov je tvořen pouze 2 droboučkými blanitými zákrovními listeny, za nimiž jsou na protilehlých stranách nitkovité bělavé květy samičí, v rovině na ně kolmé jsou 2 květy s korunou úzce zvonkovitou, funkčně samčí. Plodem jsou černé elipsoidní nažky s chlupatými hranami, na vrcholu se šupinovitým chmýrem.
Využití: Dřevo z tohoto druhu má velmi dobrou výhřevnost a hoří téměř bez kouře, to je hlavním důvodem, proč bývají rostliny ničeny.
Ohrožení a ochrana: V Červené knize Ománu (2015) je druh hodnocen jako zranitelný (vulnerable). Hlavní důvody jsou kombinace malého areálu a poměrně silného tlaku na využívání.
Fotografováno ve dnech 21. a 24. 9. 2015 (Omán, Dhofar, Hilal a Tawi Atayr).