Biologická klasifikace: Animalia, Amphibia, Anura, Bombinatoridae
Syn.: Buffo ignicolor Lacepède, 1788; Bufo igneus Laurenti, 1768; Bufo pluvialis Daudin, 1802; Rana bombina Linnaeus, 1761
Česká jména: kuňka obecná, kuňka ohnivá, ropucha ohnivá, žába ohnivá
Anglická jména: Fire-bellied toad, European fire-bellied toad
Rozšíření: Její areál se táhne od řeky Vezery v Německu do střední a východní Evropy, severně na jih Švédska, na východ až po Ural, na jih po severozápadní Řecko a severní svahy Kavkazu. Byla vysazena ve Velké Británii.
Způsob života: Obývá mělké stojaté vody zarostlé vodní vegetací, tůňky i louže, někdy znečištěné. Mimo období rozmnožování se vyskytuje i v mokřadech a na vlhkých loukách. Nachází se hlavně v nížinách a středních polohách do nadmořské výšky 400–600 m.
Často se sdružuje do velkých společenstev. Na jaře a v létě je aktivní ve dne i v noci, během pobytu na souši za soumraku.
Živí se drobnými vodními živočichy a hmyzem, zejména larvami komárů, vážek, pavouky a stonožkami.
Probouzí se v březnu až dubnu. Samci na začátku procesu rozmnožování působí nafoukle, mají nohy ze široka roztažené a vzplývají na hladině, ozývají se jednoslabičným pravidelným kuňkáním. Samička klade vajíčka nejčastěji v květnu až červnu, asi 2 mm velká, svrchu hnědá, zespoda bělavá až žlutavá, uzavřená v průhledném rosolovitém obalu. Jsou uchycena v malých shlucích (asi po 30 kusech) na ponořených vodních rostlinách nebo kamenech. Za sezonu naklade samice 100–300 vajíček. Zhruba po týdnu se líhnou pulci, kteří se živí řasami a drobnými bezobratlými živočichy. Pulci se po 2 měsících přeměňují v žáby, asi 2 cm dlouhé. Samci pohlavně dospívají po prvním přezimování, samice nejdříve po druhém přezimování. V přírodě se dožívá 13 let.
K zimování dochází s příchodem chladného počasí. Většinou v říjnu opouští vodu a stěhuje se do děr, opuštěných nor hlodavců, pod ztrouchnivělé kmeny, pod kořeny stromů nebo pod hromadu listí.
Cítí-li se ohrožena, prohne tělo do kolébky, zakloní hlavu a nastaví chodidla směrem vzhůru. Pokud nepřítele nezastraší sytě oranžovými skvrnami na břiše, brání se jedovatým kožním sekretem. Mezi predátory dospělých jedinců a pulců patří například kvakoš noční (Nycticorax nycticorax), čáp bílý (Ciconia ciconia), čáp černý (Ciconia nigra).
Popis: Tato malá žába se zploštělým tělem dosahuje délky 4–5(–6) cm. Čenich je svrchu i ze strany oblý. Vystouplé oči jsou posazeny na vrch hlavy, oční zorničky jsou srdcovitého či trojúhelníkovitého tvaru. Hřbet je šedohnědý, olivově hnědý až tmavě hnědý posetý tmavými skvrnami. Bradavky na svrchní straně jsou hladké, na vrcholku s rohovitým útvarem černé barvy. Břišní strana je černá až šedočerná s nepravidelnými oranžovými až červenooranžovými skvrnami a množstvím drobných okrouhlých bílých skvrnek. Končetiny jsou relativně krátké a na předních i zadních nohách jsou plovací blány. Samci mají na hrdle rezonanční měchýřky a v době rozmnožování se jim na předních nohách vytvářejí drsné tmavě hnědé až černé pářicí mozoly.
Ohrožení a ochrana: Červený seznam IUCN (2006) klasifikuje kuňku obecnou z hlediska ohrožení jako druh méně dotčený (LC). V mnoha zemích je chráněna vnitrostátními právními předpisy. V České republice je podle vyhlášky 395/1992 Sb., ve znění vyhl. 175/2006 Sb. považována za silně ohrožený druh. Mezi nejdůležitější hrozby patří ničení vhodných biotopů pro rozmnožování a znečišťování vod.
Poznámka: Na rozdíl od kuňky žlutobřiché (Bombina variegata) nemá jasně zbarvené prsty, má užší hlavu, kratší nohy a bradavky na hřbetě jsou hladké. Kuňka žlutobřichá dále nemá na břiše bílé skvrnky v černě zbarvené kůži a žije ve vyšších polohách.
Fotografováno ve dnech 4. 7. 2014 (Česko, Čechy, Oploty) a 15. 6. 2020 (Česko, Praha, Suchý Poldr Číhadla).