Biologická klasifikace: Animalia, Amphibia, Anura, Bufonidae
Syn.: Bombinator ventricosus (Linnaeus, 1758); Bufavus meneghinii Portis, 1885; Buffo strumosus Lacépède, 1788; Bufo alpinus Schinz, 1833; Bufo carbunculus Bonaparte, 1835; Bufo communis Bruch, 1862; Bufo commutatus Steenstrup, 1846; Bufo ferruginosus Risso, 1826; Bufo minutus Schinz, 1833; Bufo palmarum Cuvier, 1829; Bufo rubeta (Linnaeus, 1758); Bufo spelaeus Rivière, 1886; Bufo tuberculosus Risso, 1826; Bufo ventricosus (Linnaeus, 1758); Bufo vulgaris Laurenti, 1768; Engystoma ventricosus (Linnaeus, 1758); Pegaeus bufo (Linnaeus, 1758); Phryne vulgaris (Laurenti, 1768); Rana acephala Schneider, 1799; Rana bufo Linnaeus, 1758; Rana pluvialis Lacépède, 1788; Rana rubeta Linnaeus, 1758; Rana scorodesma Hermann, 1804; Rana ventricosa Linnaeus, 1758; Rana vulgaris (Laurenti, 1768)
Česká jména: ropucha obecná, žába prašivá
Anglická jména: Common european toad, Common toad
Rozšíření: Druh, jehož areál se nachází v Evropě (s výjimkou Irska, severu Švédska a většiny středomořských ostrovů), v mírném pásmu Asie a v severozápadní Africe.
Způsob života: Vyskytuje v lesích různého typu, lesostepích, na březích malých vod, na polích, v zahradách, hájích, křovinách, na loukách, v parcích a v zahradách od pobřeží až do nadmořské výšky okolo 3000 m. Obecně se vyhýbá velkým otevřeným plochám. Kromě doby rozmnožování se přes den ukrývá v děrách, pod listím nebo pod kameny.
Za potravou se vydává za soumraku a v noci. Loví měkkýše, žížaly, pavouky a hmyz, velcí jedinci spolknou i myší mládě. Kořisti se zmocní rychlým vymrštěním jazyka a okamžitě ji polkne.
Zimu přespává v suchých děrách, ve sklepích. Páří se v březnu a v dubnu, vždy ve stejné vodní nádrži. Zjara přicházejí ropuchy ze širokého okolí do rybníků a tůní. Samice často nosí samce na zádech již cestou k vodě. Rozmnožování trvá poměrně krátce. Samice klade až 10 000 vajíček v rosolovitých provazcích mezi vodní rostliny. Po nakladení opouští vodu. Po 12 dnech se líhnou černí pulci, kteří se drží pohromadě. Za 77–91 dní se pulci přeměňují v žabky, které vylézají z vody na souš.
Samec dospívá ve věku 3 let, samice 4 let. Ropucha obecná se může dožít 25–30 let.
Popis: Velká, široká, mohutně stavěná žába, dosahuje délky těla 8–12 cm, na jihu Evropy až 20 cm. Váží 30–150 g. Samice je větší. Zavalité tělo s bradavičnatou kůži je hnědé, olivově zelené nebo tmavohnědé. Nemá žádnou výraznou kresbu, jen někdy tmavohnědé mramorování. Bělavé, nahnědlé nebo šedavé často skvrnité břicho není od boků nijak zřetelně odděleno. Za očima jsou nápadné příušní jedové žlázy. Zornice oka je vodorovně oválná. Duhovka oka je červenohnědá. U samce jsou na prvních třech prstech předních končetin tmavé zrohovatělé mozoly.
Ohrožení a ochrana: Červený seznam IUCN (2009) klasifikuje ropuchu obecnou z hlediska ohrožení jako druh méně dotčený (LC). V Červeném seznamu ČR je zařazena do kategorie zranitelných druhů (VU).
Poznámka: Švédský přírodovědec Carl Linné rozhodně nepojmenoval ropuchu po řediteli pařížské botanické zahrady Georgovi L. Leclerc de Buffonovi (1707–88), jak se občas nesmyslně soudí. Linnéovo jméno Bufo je narážkou (nejspíš lehce ironickou) na spis německého teologa a svérázného léčitele Christiana Franze Paulliniho (1643–1712) s názvem Bufo juxta methodum & leges illustris Academiae Naturalis Curiosorum z roku 1686, ve kterém dotyčný pojednal o terapeutickém využití ropuch v medicíně.
Fotografováno ve dnech 9. 4. 2021 (Česko, Čechy, Hrbáčkovy tůně), 11. 4. 2021 (Čechy, Hradec, rybník Propast) a 20. 4. 2021 (Čechy, Klepec).