Syn.: Carpobrotus dulcis L. Bolus, Carpobrotus fourcadei L. Bolus, Mesembryanthemum deliciosum L. Bolus
Čeleď: Aizoaceae – kosmatcovité
Rozšíření: Roste podél pobřeží Indického oceánu v Jihoafrické republice, vyskytuje se v provinciích Western a Eastern Cape a KwaZulu-Natal na východ od městečka Riversdale. Zda byl zavlečen mimo svůj přirozený areál (např. do Chile), není jasné.
Ekologie: Provází především písčité půdy na pobřežních dunách, řidčeji i těžší půdy na skalnatých stanovištích ve vnitrozemí, vždy v nezapojené travinobylinné nebo křovinné vegetaci. Vystupuje až do nadmořské výšky 800 m. Květy se otvírají po ránu a večer zavírají.
Popis: Dosti statná vytrvalá sukulentní bylina vysoká do 25 cm, s dlouze plazivými lodyhami. Listy jsou vstřícné, skoro přímé, zelené až sivozelené, na bázi lehce srostlé, na průřezu trojúhlé, 1,2–1,8 cm v průměru, na hranách poněkud chrupavčité, někdy i jemně pilovité a často červeně naběhlé. Květy jsou koncové, zřetelně stopkaté, dorůstají 6–8 cm v průměru; kališních lístků je 5; korunní lístky jsou početné, volné, nachové, růžové nebo bílé; tyčinek je mnoho; gyneceum srůstá z 4–20 plodolistů, semeník je polokulovitý, s nástěnnou placentou, náhle zúžený do stopky. Plod má charakter bobule o průměru asi 3 cm, je sladký.
Poznámka: Červenokvěté jihoafrické rostliny rodu Carpobrotus se určují poměrně obtížně, jsou si hodně podobné. Na pobřežních dunách se vyskytují, kromě žlutokvětého Carpobrotus edulis, ještě červenokvěté Carpobrotus acinaciformis, Carpobrotus muirii a Carpobrotus quadrifidus; všechny mají semeník na bázi náhle zúžený do zřetelně odlišné květní stopky. Naproti tomu další červenokvětý druh, Carpobrotus mellei, který roste prakticky jen ve vnitrozemí, se odlišuje semeníkem do květní stopky plynule přecházejícím. Výše zmíněnou čtveřici druhů je nesnadno rozeznat, liší se ale přece jen ve velikosti listů i květů, tvarem semeníku a několika dalšími drobnými znaky; rostou ale v různých částech jihoafrického pobřeží a zřejmě většinou netvoří smíšené populace; C. deliciosus je štíhlejší, s jemnějšími listy a poněkud menšími květy. V oblasti, odkud pocházejí naše snímky, se další červenokvětý druh tohoto rodu nevyskytuje.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 16. 9. 2012 (Jihoafrická republika, Western Cape, Garden Route NP, Wilderness).