Syn.: Cathaya nanchuanensis Chun et Kuang
Čeleď: Pinaceae Spreng. ex F. Rudolphi – borovicovité
Rozšíření: Monotypický rod endemický v jižní Číně ve dvou oblastech, a to rozptýleně v severovýchodním Guangxi a jižním Hunanu a v severněji položené oblasti okolo hranic provincií Guizhou a Chongqing. Vzdálenost mezi oběma oblastmi výskytu je asi 420 km. Celkem je známo osm populací (lokalit) s různým početním zastoupením jedinců (od 10 po 1040 jedinců včetně semenáčů podle detailní publikace z roku 1989). Celkově nejpočetnější populace se nachází v národní rezervaci Huaping v okrese Longscheng v Guangxi, kde byla Cathaya poprvé objevena v roce 1955 a brzo potom odtud také popsána. Největší počet dospělých stromů (okolo 400) se podle sčítání do konce 80. let vyskytuje v pohoří Jinfoshan v okrese Nanchuan jihozápadně od metropole Chongqing, odkud byla popsána stejnými autory omylem jako jiný druh (viz synonymum). Maximální rozsah areálu druhu, resp. rodu je asi 620 km. Nejjižnější lokalita leží v pohoří Dayaoshan v Guangxi okolo 24° 15’ severní šířky, nejsevernější výskyty okolo 29. rovnoběžky.
Ekologie: Cathaya se jako světlomilná dřevina vyskytuje na úzkých skalnatých žebrech a hřebenech s menší konkurencí listnatých dřevin, v jižní oblasti výskytu spolu s dalšími jehličnatými dřevinami stejných nároků: Pinus wangii subsp. kwangtungensis, Fokienia hodginsii, Nothotsuga longibracteata nebo Tsuga chinensis, na severu místy s Pseudotsuga sinensis, Cunninghamia lanceolata nebo Pinus henryi. Z listnatých dřevin ji doprovázejí např. zástupci rodů Schima, Lithocarpus, Quercus a Castanopsis, na severu navíc např. Liquidambar formosana nebo Cornus controversa. Stálezelené doprovodné dřeviny převládají nad opadavými zvláště na jihu. Celkový výškový rozsah výskytu je 940–1840 m n. m., v jižní oblasti převážně mezi 1000 a 1400 m, v severní roste nejčastěji mezi 1400 a 1800 m. Geologický podklad na lokalitách Cathaya je převážně tvořen vrstvami usazenin prekambrického stáří; na lokalitě Huaping roste na neoproterozoických (nevápnitých) břidlicích, v pohoří Jinfoshan a na většině dalších lokalit na vápencích. Klimatické charakteristiky v areálu Cathaya se v závislosti na nadmořské výšce a lokalitě vyznačují průměry ročních teplot v rozpětí 8–17 °C, absolutními teplotními minimy mezi minus 5 a minus 15 °C a ročními úhrny srážek v rozsahu 1200–2650 mm.
Popis: Menší stálezelené stromy s habitem připomínajícím krátkojehličné druhy borovic, dorůstající výšky 15–20(–24) m, s průběžným rovným kmenem do průměru okolo 50 cm ve standardní výšce 1,3 m nad zemí (údaje o maximálním průměru okolo 80 cm se týkají báze kmene), s tence a drobně odloupavou borkou, většinou hustou korunou a pevnými větvemi zpočátku směřujícími šikmo vzhůru, později vodorovnými až dolů skloněnými. Výhony vzpřímené, zpočátku krátce a hustě pýřité, žlutavě hnědé, později olysávající, s vyniklými podlouhlými polštářky, na vrcholu po opadu jehlic se slabě vystouplými, okrouhlými, oválnými až zaobleně kosočtverečnými jizvami; bujnější výhony často se dvěma internodii vyrostlými v jednom roce, obvykle nepravidelně přerušovanými postranními vegetativními nebo generativními (většinou samičími) pupeny; postranní výhony občas výrazně zkrácené (brachyblasty). Koncové zimní pupeny obklopené krátkými (cca 5–13 mm) šídlovitými jehlicemi, vejcovité, 3,5–5(–8 ?) mm dlouhé, šedavě pryskyřičnaté, s přitisklými šupinami. Jehlice jednotlivě spirálovitě umístěné a hustě paprskovitě rozprostřené, přímé nebo mírně prohnuté, čárkovité, plynule se zužující do nevýrazného řapíku, na vrcholu náhle tupě špičaté, 4–8 (!) cm dlouhé (na brachyblastech do 3 cm) a 2–3 mm široké, zploštělé (za sucha se žlábkovitě svinující), zpočátku na hranách a vrchní ploše pýřité, vyzrálé tuhé, svrchu tmavě zelené, s výrazným úzkým žlábkem, na okrajích mírně podvinuté, celokrajné, vespod se dvěma nápadnými bílými pruhy mezi středovým (mírně vystouplým) žebrem a trochu zesíleným okrajem jehlice, tvořenými ojíněním mezi hustými řadami průduchů v počtu 9–17 na každé straně. Samčí pylové šištice jednotlivě v úžlabí jehlic na kratších výhonech zejména spodních větví, v době zralosti válcovité, 5–6 cm dlouhé. Samičí šištice téměř přisedlé, zpočátku asi 8–10 mm dlouhé, s podpůrnými šupinami zaokrouhleně trojúhelníkovitými a šídlovitě zašpičatělými, po opylení neměnící tvar a tedy postupně zakrývanými okrouhle ledvinitými fertilními šupinami narůstajícími do semenných šupin. Šišky zrající v prvním roce, brzo otvíravé a obvykle více let vytrvalé, umístěné nepravidelně většinou mimo hlavní nody, jednotlivě až po pěti ve skupinách (ve zhuštěné spirále, nikoli na jednom nodu), přisedlé, odstávající až mírně dolů směřující, zavřené vejcovité se špičatým vrcholem, 3–5 cm dlouhé a okolo 2 cm široké, pouze se 13–17 šupinami; podpůrné šupiny zakrnělé. Semenné šupiny řídké, pevné a vytrvalé, výrazně lžicovitě prohnuté, téměř okrouhlé nebo s tupým až špičatým vrcholem, svrchu zpočátku krátce a hustě pýřité, výrazně a hustě podélně rýhované. Semena obvejcovitá, 5–7 mm dlouhá, téměř černá s nepravidelnými šedými skvrnami, s blanitým, nesouměrně vejčitým, okolo 7 mm širokým, žlutavě hnědým a nevýrazně žíhaným křídlem, přesahujícím semeno o 8–10 mm.
Většina údajů v tomto detailním popisu vychází z materiálu pozorovaného nebo získaného autorem příspěvku na typové lokalitě druhu, a tak popis v některých bodech plně neodpovídá publikovaným popisům nebo je naopak rozšiřuje. V nich byla často opisována některá původně nepřesně interpretovaná data, např. nedostatečná délka jehlic (ve skutečnosti odlišná od příbuzných rodů Pseudotsuga a Tsuga) nebo zavádějící délka křídel semen.
Ohrožení a ochrana: Hlavní lokality s nejbohatším výskytem Cathaya jsou přísné rezervace (lokalita Huaping jako národní přírodní rezervace od roku 1978), národní park (Jinfoshan) nebo místní chráněná území (Dayaoshan, lokalita u města Daozhen v severním cípu Guizhou). Jednotlivé stromy jsou po dlouhou dobu registrovány a chráněny, rovněž lesní porosty jsou na lokalitách udržovány bez umělých zásahů. Na zachování populací do současnosti měl jistě vliv i obtížně dostupný skalnatý terén v členitých horách, který tento druh preferuje.
Využití: Cathaya není dřevinou ani potenciálně významnou pro lesnické nebo dřevařské využití. Jako unikátní botanická rarita jsou pěstováni její mladí jedinci v několika málo botanických zahradách ve světě (např. v Edinburghu). Ani ve své domovině není pěstována jako okrasná dřevina, přestože takto využita by mohla mít větší potenciál. Experimentálně byla vysazena z důvodu ochrany genofondu poblíž rezervace Huaping a údajně i jinde.
Poznámka: Cathaya je v Číně nazývána „stříbrná čínská jedle“ (yin shan shu) a je národní přírodní památkou nejvyšší kategorie, považovanou za živou fosílii a národní poklad, za jakousi „pandu mezi čínskými stromy“. Podle místních informací z oblasti typové lokality, Cathaya nesmí být vyvezena z Číny ani v podobě vzorků, i když toto embargo je podle jiných zdrojů již uvolněné a platilo spíše z geopolitických důvodů než pro minimalizaci ohrožení druhu. V posledních letech je Cathaya jako specialita pro dendrologické sběratele dokonce dostupná k prodeji u některých specializovaných zahradnických firem v Evropě a USA.
Do rodu Cathaya byl autory popisu C. argyrophylla v původní práci přeřazen fosilní druh z vrstev svrchního pliocénu v Německu a později jiným autorem popsán další fosilní druh z miocénu. Mimo Evropu jsou k tomuto rodu řazeny i fosilie z Kanady.
Rod Cathaya byl poprvé popsán (v ruštině a latině) čínskými autory Chun W. Y. a Kuang K. Z. v ruském časopise Botaničeskij Žurnal roku 1958 současně s druhy C. argyrophylla a C. nanchuanensis, přičemž druhý druh popsaný z pohoří Jinfoshan byl uveden jako „nedostatečně poznaný“ a definován pouze několika drobnými znaky v morfologii a anatomii listů. Cathaya nanchuanensis byla později jednoznačně přiřazena ke C. argyrophylla jako její synonymum. Původní práce z roku 1958 obsahuje podrobný (přesto ne všude zcela výstižný) popis a precizní kresby C. argyrophylla s mnoha rozkreslenými detaily v různých fenologických fázích, které byly kopírovány do pozdějších publikcí. Nicméně skutečnost, že byly současně popsány dva druhy rodu bez uvedení, který z nich autoři považují pro nový rod za typový, se stala kuriózním důvodem proč popis rodu i příslušných druhů je v této práci nomenklatoricky neplatný. Autoři napravili svůj nedostatek o čtyři roky později článkem v Acta Botanica Sinica, který je považován za první nomenklatoricky platný popis Cathaya argyrophylla.
Od doby prvního popisu rodu Cathaya byly učiněny formální nomenklatorické pokusy přičlenit C. argyrophylla k druhově bohatším rodům Pseudotsuga nebo Tsuga. Příslušné nomenklatorické kombinace považuje autor tohoto příspěvku za spekulativní, podpořené drobnými nedostatky v původním popisu a vytvořené bez důkladné znalosti druhu z přírody. Z tohoto důvodu, a proto, že nebyly jinými autory přijmuty, nejsou tyto kombinace uvedeny v úvodní synonymice. Kromě morfologie C. argyrophylla, jasně odlišné na úrovni rodu v rámci borovicovitých, také moderní fylogenetické studie vycházející z analýz DNA podpořily její samostatný rodový status.
Fotografoval Roman Businský, ve dnech 27. 9. 2013 (Čína, v rezervaci Huaping na severovýchodě provincie Guangxi, 1400 m n. m.) a 23. 10. 2013 (v severozápadních svazích pohoří Jinfoshan u Nanchuan v provincii Chongqing, 1700 m n. m).