Čeleď: Orobanchaceae – zárazovité
Rozšíření: Areál druhu vybíhá ze stepních oblastí Mongolska do jižní Sibiře a přilehlých severovýchodních čínských provincií (od Chej-lung-ťiangu po Che-pej).
Ekologie: Roste v kavylových i pustinných stepích, na suchých skalnatých pastvinách a na travnatých písečných svazích, často ve společenstvech svazu Stipion krylovii přičítaného středoasijským stepím třídy Cleistogenetea squarrosae, obvykle mezi 600–1200 m nadmořské výšky. Hemikryptofyt. Kvete od června do srpna.
Popis: Vytrvalá bylina se vstřícně olistěnými lodyhami, nejčastěji okolo 10 cm vysoká, bělavě hedvábitě plstnatá. Poměrně malé, lineárně kopinaté, vstřícně postavené listy jsou zpravidla celokrajné (zřídka s nepočetnými mělkými laloky) a zahrocené do stěží patrného osténku. Květy jsou úžlabní, soliterní nebo v párech, souměrně pětičetné, mají do poloviny rozčísnuté kalichy s drobnými osinkatými přívěsky mezi vláknitými zuby a až 5 cm dlouhé, dvoupyské, zářivě žluté, zevnitř žláznaté a vně bíle pýřité koruny se čtyřmi dvoumužnými tyčinkami, přirostlými při bázi korunní trubky, a s dlouhou, z květu vystupující čnělkou. Plodem je vejčitá tobolka se zploštělými, poněkud křídlatými semeny.
Využití: V mongolském léčitelství se popel z nati, vykazující výrazné antibakteriální účinky, používá k léčbě špatně se hojících poranění, ekzémů, erysipelu a sněti, a také proti parazitům.
Poznámka: Cymbaria daurica je nejrozšířenějším taxonem rodu, sestávajícího ze čtyř nebo pěti druhů obývajících východoevropské, jihosibiřské, mongolské a severočínské stepi. Postavení rodu v čeledi Orobanchaceae je nejasné, v některých studiích se zdá být bazální skupinou sesterskou všem holoparazitickým i poloparazitickým skupinám, jinde zase skupinou vnořenou mezi vývojové větve výsadně poloparazitických (všivce, lepnice a kastileje z jedné, černýše, kokrhele a světlíky z druhé a strigy z třetí strany) rodů.
Fotografováno dne 26. 6. 2015 (Mongolsko, jižně exponované stepi u Ulánbátaru, Čingeltej, 1620 m).