Syn.: Bontia mackinlayi (F. Muell.) Kuntze, Pholidia mackinlayi (F. Muell.) Baill.
Čeleď: Scrophulariaceae – krtičníkovité
Rozšíření: Endemit Západní Austrálie, vyskytuje se v regionech Carnarvon, Murchison a Yalgoo, které leží zhruba 400 až 900 km severně od Perthu. Kromě nominátního poddruhu je rozlišován ještě poddruh Eremophila mackinlayi subsp. spathulata.
Ekologie: Roste v polopouštních oblastech na solných pánvích i písečných dunách, v západoaustralské suché křovinaté vegetační formaci mulga. Kvete od července do října.
Popis: Keř dosahující výšky 30–250 cm, s větvemi vystoupavými až přímými, pokrytými nažloutlými až šedivými nežláznatými chlupy. Listy jsou krátce řapíkaté, kopinaté, kopisťovité až vejčité, 10–30 mm dlouhé a 7–14 mm široké, po okraji zvlněné, na vrcholu špičaté nebo tupé, hustě chlupaté. Květy vyrůstají z úžlabí listů, kališní lístky jsou 8–14 mm dlouhé, na bázi srostlé, koruna je 25–35 mm dlouhá, pyskatá, modronachová či nafialovělá, chlupatá; tyčinky jsou 4. Plody jsou chlupaté tobolky, až 10 mm dlouhé.
Využití: V suchých oblastech jižní části Austrálie je tento poměrně dekorativní keř občas vysazován v zahradách.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 24. 11. 2023 (Austrálie, New South Wales, Royal Botanic Garden Sydney).