Syn.: Pastinaca mantegazziana (Sommier et Levier) Koso-Pol.
Čeleď: Apiaceae – miříkovité
Rozšíření: Rostlina je původní v západní části Kavkazu. Druhotně se objevuje ve střední a západní Evropě, byla již zaznamenána také v bulharské Sofii, dále se vyskytuje v Severní Americe, Argentině a Tasmánii, kde se do volné přírody rozšířila z kultury.
První doklad o její introdukci pochází z roku 1817 z anglické botanické zahrady v Kew, v roce 1828 byla zaznamenána první zplanělá populace v anglickém hrabství Cambridgeshire. V Česku roste především v západní polovině Čech, ojediněle až roztroušeně se však objevuje i v jiných regionech. Traduje se, že základem sekundárního rozšíření u nás byla introdukce rostlin do západočeského sídla knížete Metternicha na zámek Kynžvart v roce 1862. Občas se však objevuje i tvrzení, že poprvé se semena této rostliny dostala do Čech už roce 1815, údajně je měl předat rakouskému ministrovi Metternichovi samotný ruský car Alexandr I. Tyto údaje se však v novější studii potvrdit nepodařilo, jisté je pouze to, že nejstarší jednoznačný doklad o přítomnosti tohoto invazního druhu u nás pochází až z roku 1871 ze severočeských Teplic (Danihelka et al. 2020).
Ekologie: Roste na okrajích lesů, ladem ležících vlhkých loukách, příkopech, podél toků, rumištích, na neobhospodařovaných pozemcích, často na narušených a opuštěných místech. Na příznivém místě působí na původní vegetaci silně agresivně, stává se dominantním druhem a likviduje původní strukturu společenstva. Na vhodných lokalitách může vytvářet souvislé husté porosty. Vytvořením velkého množství semen si zajišťuje úspěšnost nejen na daném místě, ale velmi dobře pomocí těchto semen obsazuje i další vhodná stanoviště. Poměrně velká, ale lehká semena se šíří nejlépe vodou a mají schopnost klíčení po dobu sedmi let. Kvete od června do září.
Popis: Dvouletá až vytrvalá monokarpická bylina, jejíž výška dosahuje v dospělosti až 5 m. Silná a dutá lodyha, která je žebernatá a skvrnitá, nese velké vrcholové okolíky, které dosahují až 50 cm v průměru. Velké listy až 150 cm dlouhé mají 3četnou, zpeřenou čepel s hlubokými ostře řezanými úkrojky. Směrem k vrcholu rostliny listy ubírají na velikosti. Květenství tvoří největší vrcholový okolík, který je složen až ze 150 okolíčků, obrůstá jej několik sekundárních okolíků, které ho přerůstají. Další menší okolíky vyrůstají na postranních větvích lodyhy nebo při bázi rostliny. Korunní lístky jsou bílé, okrajové jsou zvětšené. Rostliny vytvářejí velké množství semen (odhaduje se, že jich může být více než 100 tisíc), dokáže vykvést i několikrát do roka. Po odkvětu rostlina hyne a vegetativně se nemnoží.
Poznámka: Celá rostlina obsahuje fotosenzibilizující látky, které při styku s pokožkou působí na slunečním záření puchýřovité vyrážky. Pěstování tohoto druhu je lépe svěřit výlučně botanickým zahradám, kde zpravidla rostlině nedovolí, aby se samovolně vysemenila.
Rostlina byla na našem území opakovaně likvidována, nikdy se však nepodařilo ji vytlačit a po několika letech od provedení opatření byl stav opět na původním.
Fotografováno dne 1. 7. 2007 (Česko, Čechy, Sokolovsko).
Literatura:
J. Danihelka, L. Somlyay, P. Pyšek (2020): Nejstarší nálezy bolševníku velkolepého (Heracleum mantegazzianum) v Čechách. In: Zprávy Čes. Bot. Společ., Praha, 55: 197–205.