Čeleď: Apiaceae – miříkovité
Rozšíření: Druh byl popsán z Gruzie, vyskytuje se na Zakavkazsku a v Dagestánu. V padesátých letech 20. století byl pokusně pěstován jako medonosná a krmná rostlina i v severněji položených oblastech tehdejšího Sovětského svazu, byl vysazován i v Pobaltí, na Ukrajině, v Polsku a východním Německu. Po ukončení experimentu na řadě míst východní Evropy zplaněl a dodnes představuje závažný problém. Je uveden v seznamu celoevropsky potíraných nebezpečných invazivních druhů v Prováděcím nařízení komise Evropské unie 2016/1141.
Ekologie: Ve své domovině roste v lesnatých oblastech středních a horských poloh, v lesních lemech a na mýtinách. Sekundárně se šíří v okolí polí a pastvin, podél vodních toků i cest. Kvete od června do července.
Popis: Dvouletá až vytrvalá monokarpická bylina, dosti statná, 100–150(–300) cm vysoká, s lodyhou přímou, rýhovanou, chlupatou. Přízemní a dolní lodyžní listy jsou 3četné až lichozpeřené, se dvěma jařmy lístků, z nich jeden pár je přisedlý, druhý řapíčkatý, jejich čepele jsou široce vejčité až skoro okrouhlé, 3–5laločnaté, s úkrojky široce vejčitými, terminální lístek je v obrysu skoro okrouhlý, 3laločný, s úkrojky široce vejčitými; horní lodyžní listy jsou redukované, 3laločné, všechny listy jsou na líci skoro lysé, na rubu řídce chlupaté. Okolík je velký, dosahuje 40–50 cm v průměru, je složený, drsně chlupatý, listeny obalíčku jsou kopinaté, odstálé; korunní lístky jsou bílé, vnější zvětšené. Plody jsou obvejcovité, 10–12 mm dlouhé a 6–8 mm široké, v době zralosti hnědé, kanálky dosahují do 3/4 délky plodu.
Záměny: Od podobného druhu Heracleum mantegazzianum se odlišuje především tvarem bazálních a dolních lodyžních listů. Heracleum mantegazzianum je má v zásadě 3laločné, postranní lístky jsou řapíčkaté, jejich úkrojky jsou výrazně protáhlejší, trojúhelníkovité až kopinaté, na vrcholu zašpičatělé. Laloky listů Heracleum sosnowskyi jsou celkově širší, na vrcholech zřetelně tupější, zaokrouhlenější. Květenství tohoto druhu je také poněkud vypouklejší.
Rovněž invazivní druh Heracleum persicum, který pochází ze severního Íránu a Iráku, se sekundárně zatím objevuje především v severní Evropě (je znám jako tzv. „palma z Tromsø“), není druhem monokarpickým, ale vytrvalým, každá rostlina mívá obvykle více lodyh, které jsou na bázi rudohnědé, odění lodyhy je bílé, chlupy jsou od lodyhy odstálé, merikarpia jsou úzce obvejčitá, k bázi dlouze klínovitě stažená, na hřbetní straně s bodlinkatými štětinkami. Tato rostlina voní po anýzu.
Využití: Byť se rostlina dostala do velké části Evropy jako užitková (jako medonosná i krmná), mnoho užitku z ní nakonec nevzešlo. Její charakteristická vůně ovlivňuje chuť masa a mléka zvířat krmených touto rostlinou. Navíc je velmi invazivní, na nově obsazených lokalitách se může záhy stát silně dominantní, zasažené louky i pole jsou nezužitkovatelné, na přírodnějších lokalitách může potlačovat původní vegetaci. Obsahuje také fotodynamické látky, které při kontaktu s pokožkou způsobují podráždění až popáleniny.
Poznámka: V roce 2015 si v Polsku vybrala tato rostlina první lidskou oběť – starší žena se vypravila likvidovat invazi bolševníku u svého bydliště jen s kosou. Přímý kontakt s rostlinou způsobil silné popáleniny kůže na horních končetinách této ženy. Při následné léčbě došlo ještě k dalším komplikacím, takže ani lékařská pomoc na specializovaném oddělení popálenin nepřinesla zlepšení jejího stavu. Tato událost zřejmě vyvolala u polské veřejnosti nemalý šok, zdá se, že likvidace tohoto silně invazivního a lidskému zdraví nebezpečného druhu se evidentně zpomalila, či místy dokonce zastavila. Invaze je v některých oblastech Polska velmi intenzivní, místní situaci naprosto nezvládají. Na některých polských lokalitách se kromě představovaného druhu vyskytují i exempláře morfologicky výrazně připomínající druh Heracleum mantegazzianum. Ten by snad mohl být pozůstatkem starších kultur. Například v dolnoslezském Miłkówě se objevuje na louce za zámeckým parkem, který v 19. století patřil synovi významného slezského botanika Mattuschky – zda jej hrabě pěstoval ve svém libosadu, však zatím není doloženo.
Fotografováno ve dnech 20. a 22. 6. 2017 (Polsko, Dolní Slezsko, Miłków).