Hrabanus Maurus Magnentius (Rabanus, Reabanus, Rhabanus) se narodil okolo roku 776 (nebo 780, 784) v Mohuči, zemřel 4. února 856 ve Winkel (Vinicellum) u Mohuče. Řeholník, autor rozsáhlé encyklopedie.
Narodil se ve šlechtické rodině a už jako dítě (788) byl poslán za vzděláním do kláštera ve Fuldě, kde se vyučovalo náboženství a vědy. Později odešel do Toursu na benediktinské opatství sv. Martina studovat teologii, liturgii a práva u opata Alkuina (725–801/804), který v té době vedl císařskou školu Karla Velikého v Cáchách. Alkuin také dal Hrabanovi přezdívku Maurus podle vzoru Benedikta z Nursie, který tak nazýval svého oblíbeného žáka (sv. Maurus). Hrabanus se vrátil do Fuldy, přijal svěcení a řídil klášterní školu, mezi jeho žáky patřili např. Walafridus Strabus a Otfried von Weissenburg (asi 790–875). Klášterní škola ve Fuldě byla považována za nejlepší ve Franské říši a Hrabanus byl velmi známý učitel. Byl považován za nejvzdělanějšího muže své doby. Vedl školu do roku 822 a současně pracoval na svých dílech, většinou teologických a pedagogických (např. De laudibus sanctae crucis z roku 814, De institutione clericorum z roku 819).
Pro nás je především důležité, že je autorem rozsáhlé encyklopedie De universo a De rerum naturis, která vznikla v letech 842 až 846. Její 18. kniha je věnována medicíně a kniha 19. zemědělství (např. obilí, luštěninám, vínu, stromům, aromatickým bylinám atd.). V kapitole o dřevinách se zmiňuje například o těchto druzích: Palma, Laurus, Ficus, Morus, Nux, Castanea, Silicon, Pistacia, Cedrus, Ciprissus, Iuniperus, Platanus, Quercus, Fraxinus, Mirica, Lentiscus, Buxus, Arundo, Ramnus, Oliua. Aromatickými dřevinami ještě spis doplňuje o Tus, Mirra, Cassia, Bidella, Cinamum, Balsamum. Z bylin nakonec ještě zmiňuje rody Ysopus, Nardus, Rosa, Lilium, Edera, Galbanum, Mandragora a k zelenině přidává rody Sinapis, Lactuca, Cucurbita, Petrosilenon, Feniculum, Ligusticum, Coriandrum, Ruta. Z uvedeného výčtu je tedy patrné, že se jednalo ve značné většině o rostliny mediteránní, v zaalpském prostoru se tedy původně nevyskytující.
Dne 15. června 822 se stal opatem kláštera ve Fuldě, ve kterém tehdy bylo asi 600 mnichů. Rozšířil klášterní knihovnu, nechal opatství vyzdobit mozaikami a relikviáři a svým vztahem ke kultuře patří k významným představitelům karolinské renesance. Pomáhal chudým a zakládal kostely v okolních obcích. Opatem byl 20 let a měl velmi dobré vztahy a císařem Lotharem I. a jeho ženou Irmingardou z Tours. V roce 842 se vzdal funkce opata. Přes určité neshody s nástupcem Lothara byl v roce 847 jmenován arcibiskupem mohučským. Ve své funkci svolával synody, které se zabývaly především právem a disciplínou v církvi.