Čeleď: Ranunculaceae Juss. – pryskyřníkovité
Rozšíření: Východ Severní Ameriky – od kanadských hranic po jih Appalačského pohoří.
Ekologie: Listnaté humózní lesy obvykle na jílovitém podloží. Také na okrajích lesů a podél potoků. V horách stoupá do nadmořské výšky 1200 m.
Popis: Hajní bylina vysoká 15–50 cm. Z plazivého, žlutě zbarveného oddenku vyrůstají listy a stonky. Listy jsou jednoduché, na stonku střídavé, dlanitě 3–9laločnaté, v obrazu oválně srdčité. Okraj listu je zubatý. Stonek nese na vrcholu jeden květ, který v mládí halí vrchní list. Korunní lístky nejsou vyvinuté, kališní lístky jsou bílé, záhy opadávající. Tyčinek je velké množství, obvykle přes 50, pestíků 5–15. Květ má průměr kolem 1 cm. Plodem je souplodí bobulí.
Využití: Je léčivá, Indiány byla používána pro celou řadu diagnóz. V 19. století získala vodilka pověst všeléku, sběr v přírodě ji vyhubil na velkých plochách. Jako léčivá rostlina se používá dodnes, pro farmaceutické využití se pěstuje.
Je obzvláště oceněna v léčbě onemocnění trávicí soustavy (cholagogum, diuretikum, laxativum). Využívají se i její antiseptické účinky. V menším množství se užívá i jako tonikum. Kořen obsahuje alkaloidy hydrastin, berberin a kanadin.
Byla používána i jako rostlina barvířská, poskytuje žluté barvivo.
Ohrožení a ochrana: Druh podléhá ochraně mezinárodní úmluvy CITES.
Poznámka: V rodu jsou popsány dva druhy, jeden vyskytující se v Americe, druhý v Japonsku (Hydrastis jezoensis Siebold ex Miq.).
Botanicky se řadí mezi bazální Ranunculaceae, dřive byla vodilka řazena též do samostatné čeledi nebo mezi Berberidaceae.
Fotografováno v dubnu a červnu 2007 (Česko, Botanická zahrada hl. m. Prahy).